V předvolebním klání, které jsem jenom velice sporadicky sledoval, mě úsměch Hřiba s velkým H nezaujal tak, jako hřiby s malým h, v lese. Mnozí vědí, že hřibovitých hub existuje velké množství, a že vědět, jak bezpečně rozpoznat makroskopickou strukturu. Tato schopnost se hodí i pro rozpoznání následků reformovaného školství, oddělení výchovy od vzdělání a nedostatku času způsobeného během za mýty. Ten nedává kandidátům na vysoké politické funkce, nejenom v české kotlině se zamyslet nad obsahem pojmů páru amerických vzorů - angličtině se používá jedno slovo: mushrom. Slovo se používá v UK i pro jedlé jedovaté houby, zvané toadstool. V USA pouze pro nejedlé houby. V SRN se používá označení Krötenschwamm, ve Francii champignon, tj. produkt vesnického původu. Většina hřibů je jedlá, malá skupina je nejedlá či přímo jedovatá. Satan nezabijí, hřib Le Galové nebo Moserův, který roste v Beskydech, možná i na Zlínsku, je životu nebezpečný. Jedno má však společné se všemi: V lese se usmívá jako ostatní hřiby.

Proto je důležité věd Fukuyama (konec dějin) a Huntington (střet civilizací) a objektivní nemožností definice a absolutní ochrany lidských práv.

Česká mediální hvězda Hřib, se objevila na světě v okrese Zlín, v lokalitě obklopené Bílými Karpaty a Vizovickými vrchy před 38 lety. Mezitím se s ní, tenkrát ještě hvězdičkou, seznámili v 2005 na Taiwanu, již tenkrát částí ČLR. Ta je, jak statistiky indikují největším výrobcem (možná i spotřebitelem) jedlých hub na světě (2,7 kg/osobu/rok), v TCM mají houby lékařskou hodnotu, nehledě na skutečnost, že mohou způsobit i nepříjemné alergické reakce. Jeví se mi, že český Hřib způsobil na dálku alergickou reakci nejenom v Pekingu.