Jan Campbell: Souhlasu netřeba: Jánabráchizmus

29.10.2015 9:10 | Zprávy

Kacíř rektor „Kromě údivu nad tím, kterak to všechno stíhá v reálném čase a s výkonem odpovídajícím odměnám za honorované angažmá v městských firmách, donedávna ještě násobené prací pro …..“ smeká a podtrhuje, jak „těžko vstřebat hájení se argumentem, že „v těch městských firmách nesedí(m) sama, ale sedí tam i zástupci ČSSD a Trojkoalice, kteří berou úplně tytéž peníze“. Kacíř v závěru dodává: „Přestávám se divit i věřit svým očím.“ A klade současně klíčovou otázku: „Je to vůbec možné, že k natolik rozšířenému jevu dochází a obecně docházet může?...“

Jan Campbell: Souhlasu netřeba: Jánabráchizmus
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zastupitelstvo hlavního města. Zastupitelé měli jednat mimo jiné o tunelovém komplexu Blanka a možnosti smíru Prahy a správce stavby

Vím z mnoha desítek setkání, že kacíř není naivní a nezkušený. Kacíř ví, že se nejedná o „už jen prosté selhání jedince, jak se přečasto partaje většinou brání, nýbrž i průkazně více, než pouze chyba systémová!“ Všichni, kdo má trochu rozumu a zkušenosti ví, že prevence je lepší a levnější než léčení. Na léčení všech možných místních, národních, mezinárodních a geo-neduh máme čím dál tím méně peněz a času. Proto vznikla objektivní potřeba chirurgického zásahu. V jaké podobě?

Samozřejmě neznám, a proto nemohu dát krátkou, jednoznačnou a všeobecně platnou odpověď. Vím ale, že ve středověku si lidé mysleli, že člověk je mírou všeho. Akceptovali však, že ta míra je daná Bohem. Dnešní politici a v globalizačním mýtu se topící fetišisti si myslí, že jsou bohové. Neznají míru. I proto zapomínají na Freuda. Ten nám dal do vínku, že fetiš je tou poslední věcí, kterou malý chlapec spatří předtím, než je konfrontován s absencí penisu u své matky – a já dodávám, dcera (například sama paní zástupkyně) v případě přítomnosti penisu u otce, jako hrozby vlastní kastrace. Jestliže člověk trpící patologickou neurózou trpí, může být léčen, patologický fetišista netrpí. Proto nemůže být léčen, nelze mu pomoci. Má pořád svojí radost. Jenže, jak praví staré přísloví, nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. A, že žádný oběd není zadarmo, víme také.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Důvěra

Myslíte, že lze věřit státu, když vidíme, jak jsou třeba politici úplatní nebo třeba se tu už měsíc řeší bitcoinová kauza? A k důvěře v soudy. Nemyslíte, že ji dost snižuje to, jak dlouho se kauzy vlečou? Třeba kauza Čapí hnízdo nebo třeba i Dozimetr. Kde je podle vás chyba? A divíte se, že pak důvě...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vladimír Pelc: Pátá kolona sudetského kryptonacismu

9:44 Vladimír Pelc: Pátá kolona sudetského kryptonacismu

Historicko-politická analýza Českého svazu protifašistických bojovníků, z. s.