Liberalismus (od latinského slova liber, tj. svobodný a liberalis, tj. svobodomyslný) je obyčejně označován politický směr, někdy i filosofický pohled, který je založen na svobodě jako prioritní hodnotě. Vznikl v 17. století v Anglii, má kořeny v evropském osvícenství. Vyvíjel se odlišně v různých oblastech světa, má celou řadu významů v závislosti na kontextu a regionu, a proto představuje komplexní paradox. Jeho řešení je možné pouze v kontextu dalších paradoxů, včetně těch současné doby. Proč?

Rozdíl pojetí liberalismu v USA, Evropě a jinde ve světě názorně představuje citát politika, ex-člena EP, ex-ministra, dnes starosty francouzského města Pau, Francois Bayrou (1951): Existují dvě slova v politice, která nejde přeložit. Federalismus a liberalismus… Být liberální ve Francii znamená až ocitnout se extrémně napravo. Být liberální v Americe znamená být nalevo. Liberální v Británii znamená centristickou politiku, lehce doleva, levý střed. A federalismus je to samé… Být federalista pro mne znamená respekt k odlišnosti při spolupráci. (BL, 11.5.2006)

Paradox liberalismu a federalismu tvoří teoretický respekt k odlišnosti, jejich násilné prosazování a to, co mají všechny jejich formy společné: praktický národní zájem a obrana státu. Uvedené umocňuje snad jediná výjimka: ruský, post perestrojkový liberalismus. Lze ho charakterizovat jako výlučně protistátní. Zmiňuji se o něm, protože protistátní liberalismus a nedemokratické, násilné prosazování federalismu v EU se přibližuje nejenom k české kotlině.

Příklady mluví za sebe: 1) Všechny dostupné příručky pro změny režimů byly psány na Západě speciálně pro uprchlíky a přestěhovalce z Československa, Ukrajiny, RF, ČLR apod. do USA, UK, Kanady. 2) Všechny používané plakáty, hesla a instrukce, včetně jak se chovat, aby došlo ke změně, včetně ČR a ČLR, indikují na rozdělení společnosti na základě kolektivní viny, intelektuálního rozdílu, a narušování platných zákonů. 3) Srovnání současné formy liberalismu a politických technologií nedovoluje zjistit shodu principů původní myšlenky liberalismu. Naopak. Jako výsledek se nabízí chaos, vědomé ignorování zákonů a neochota k dialogu. Uvedená trojice je doprovázena mýtem o výhodách federalistického uspořádání (na příklad EU), jeho nepochopením, zcela nejasným myšlením, především mladé generace, a řetězcem paradoxů spojených s neuvědoměním si principů, podstaty a potřeby individuální svobody a suverenity pro udržení míru – v sobě samém a ve společnosti.

Příklad spojování kritiky úředníků s kritikou legitimity režimu, připisování veškeré viny prezidentovi, korupci a penězům indikuje na unavenou, dezorientovanou, nejasně myslící společnost, žíznící po emocích spojených a zbarvených agresivitou a stádním chováním, kterému dává směr maximálně 5 % a ostatní, 95 % davu tuto menšinu slepě následuje.