Pokutu už zaplatil a následně prohlásil k médiím: „Svého skutku však v žádném případě nelituji. Jednal jsem správně a v duchu nejlepších malostranských tradic. Na zcela nepřijatelné vulgární chování byla výchovná facka vždy tím nejúčinnějším argumentem.“

Pan ministr nám tedy vlastně uvádí do praxe jakési hrůzné malostranské tradice, které sám buď zavádí nebo obnovuje. V době předvánočního času musí působit toto drsné prohlášení bývalého vysoce postaveného představitele křesťanských demokratů, zejména na křesťanskou mládež jako šílená výzva k zvrhlému řešení vzájemných sporů. Pokud si dobře vzpomínám, slova z bible nabádají křesťany, aby řešili spory stylem: „Ty po mně kamenem, já do tebe chlebem“ - což pan ministr jaksi ani náhodou nectil. To co se tehdy na Malé Straně stalo, souvisí zřejmě se současným celkovým zoufalým stavem naší vlády, která ztrácí soudnost ve všech oblastech své činnosti (resp. nečinnosti). Dokazuje to např. celá řada politiků této vlády, kteří již byli nuceni odstoupit, zejména kvůli poklesu morálky, když zalhávali informace o machinacích s penězi nebo byli podezřelí z korupce. S poklesající morálkou vysokých politiků musí ve státě zákonitě klesat i morálka občanů - když to mohou dělat oni, proč ne my. Jak takovýto „výchovný“ incident mohou vysvětlit rodiče svým dětem, jak mohou kázat knězi v kostelech svým ovečkám o morálce, když politik/křesťan řeší demokratický odpor občana fyzickým násilím a to přímo na ulici?
Jak může premiér vlády mlčet a neřešit nelitování svého činu tohoto pouličního násilníka?

Jak může jeho stranický kolega kníže nereagovat na toto prohlášení k veřejnosti.

Je to tedy výzva občanům od neovládajícího se křesťana, v době předvánoční, aby se lidé mezi sebou fackovali, protože, jak sám deklaruje, je to nejúčinnější forma vyrovnání si vzájemných účtů.

Proto fackujme se, radujme se, bijme se, veselme se! Když Vás chytnou, stojí to jen litr, to jde, ne?

Asi tak zní vzkaz od naší vlády k blížícím se svátkům vánočním...