Mladší francouzští umělci vymysleli ovšem mistrovi ošklivý, výsměšný titul: „Velkovýrobce zadnic.“ Hmm, v ušlechtilém kovu odlité součástky lidských těl skutečně tvořily základ umělcova repertoáru. Pravda, byly zakomponovány do celých postav, velmi harmonických, ty pak do skupin, promyšlených, vypovídajících a též obvykle cosi symbolizujících: „Holt, klasika, mámo!“
V Brně odhalili novou jezdeckou sochu Jošta Moravského od Jaroslava Róny. Brňanům – jak se zdá – se většinou líbí, přestože její součástky z ušlechtilého kovu neodpovídají přírodní realitě, natož helénským ideálům. Noviny ovšem potřebují mít konflikt, nepřestávají proto psát o údajných „sporech“ ohledně žirafonohého koníka. Tohle „kontroverzní dílo“, by mělo být pojato realističtěji, poněkud víc rodénovsky a klasicky. Zkrátka: „Řekněte nám, Brňáci, už konečně, jestli tam máte žirafu nebo koňa.“ Nějaký osel pod sochu dokonce vlezl a vymyslel, že z jakéhosi pohledu připomíná ptáka!
Brněnský primátor nejrealističtějšího hnutí ANO Petr Vokřál se vyjádřil nějak jakože „socha by se mu docela líbila, ovšem neví, jestli se mu líbit má, protože její vytvoření zadali ještě političtí nepřátelé z bývalého ódeesáckého vedení radnice“, či tak nějak, za přesnost neručím, jen jsem to kdesi četl. Což by byl též milý výrok, zasluhující pozornosti. Kontroverzní, anebo možná spíš blbý. Primátor je ovšem sympaťák, tak doufejme takovou věc reálně nepronesl, anebo vše bylo k nepoznání zkomoleno či ve zlé vůli nějakými spiklenci podáno s nepatřičným kontextem a tak dále a tak podobně, že.
Vokřál má ostatně jiné starosti, Hnutí se musí naléhavě vypořádat s odhaleným škůdcem, radním „nasazeným“ do radničního kožichu jistě zlovolnou ódées, v níž má Tomáš Kratochvíl dokonce bratra, pokrevního příbuzného a sprisahanca neprajného, povedal Andrej Babiš – a mor ho! Nepriatelia sú všade, v Brně s nimi máme zkušenost z dávných poválečných let, kdy se sem vloudil zlý Otto Šling, sprisahanec neprajný. I jemu potom jeho brněnské angažmá bylo přičteno, brzy se houpal na šibenici. Bude mít výročí, popravili jej totiž 3. prosince 1952 ve věznici Praha-Pankrác.
Ale to sem nepatří, nebo spíš tak trochu patří, neboť realismus, přesněji řečeno dokonce jakýsi „socialistický realismus“ v časech šibeničních převládl, neboť musel převládnout, neboť si to šéfové přáli. I když zadnice jevilo se vhodné raději překrýt montérkovou textilií, ňádérka směla se jen mírně rýsovat, prosvítat modrou svazáckou košilí. Ó, Hellado moravská! Jo, Rodén, ten byl dobrej, u něj se dalo hned poznat, co je hlava a co zadek, a každej prostej pracující to poznal, každej, pane Róna.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV