Libanon je země jako stvořená pro špionážní trháky Johna Le Carrého. Mezinárodní hnízdo špionů všeho ražení—agentů Domu Saudů, sionistických spiklenců, „umírněných“ rebelů, pašeráků, obchodníků se smrtí, zhýralé arabské královské „šlechty“--- uprostřed hospodářské katastrofy, která postihuje rovněž Sýrii a Irán, Osu odporu, jež je odvěkým terčem Izraele.
Jako by v Libanonu situace nebyla dost sopečná, zamíchal se do ní prezident Donald Trump a jak jeho zvykem nalil olej do ohně. Po briefingu se svými vojenskými poradci prohlásil: „Podle nich, a kdo by to měl vědět líp, se zdá, že to byl útok.“ Načež dodal: „Byla to nějaká bomba.“
Byl to jeden z Trumpových úletů? Nebo pustil kočku z pytle a prozradil tajnou informaci?
Stojí za zaznamenání, že iránská tisková kancelář Mehr News ohlásila, že v okamžiku výbuchu byly spatřeny poblíž Beirútu čtyři hlídkové letouny US Navy. Ví americká výzvědná služba co se z celé řady možností skutečno stalo?
Známý francouzský žurnalista Tierry Meyssan je přesvědčen, že šlo o izraelský útok za použití nové zbraně, která byla sedm měsíců porůznu zkoušena v Sýrii. Agresi schválil premiér Benjamin Netanjahu, píše Meysan na webzinu Voltaire Network. Útok byl proveden 4. srpna 2020 přesně na to místo, které Benjamin Netanjahu označil ve svém projevu na půdě OSN dne 27. září 2018 [1]. Z obsáhlého článku vyjímáme následující informace:
„Byla použita raketa s taktickou jadernou složkou v bojové hlavici, která vytváří kouř hřibovitého tvaru, charakteristický pro jaderné zbraně. Zjevně se nejedná o atomovou bombu ve strategickém smyslu.“
„Zbraň byla testována na planině v rovinatém terénu v Sýrii, a poté v Perském zálivu na vodě proti íránským vojenským plavidlům. Tentokrát je to poprvé, kdy byla použita v městském prostředí, v takovém specifickém prostředí, které způsobilo, že vzdušný výbuch a vibrace se odrazily od vody a hor.“
„Izrael okamžitě aktivoval své sítě kontaktů v mezinárodních médiích, aby zakryl svůj zločin, a dodal na důvěryhodnosti představě o náhodném výbuchu zásob hnojiva. Jak tomu často bývá, byli označeni falešní viníci a mezinárodní mediální mašinérie opakuje tyto lži stále dokola, aniž by proběhlo jakékoli vyšetřování. Ovšem ve skutečnosti tento oblak kouře není slučitelný s tezí o explozi hnojiva.“
„Hřib kouře, pozorovaný v Bejrútu, nemá nic společného s tím, co by způsobila konvenční výbušnina…Libanonské politické strany okamžitě dosáhly dohody, že o tom nebudou informovat, aby nedemoralizovaly obyvatelstvo. Bylo zahájeno vyšetřování, nikoli však o příčině exploze, ale o zodpovědnosti zaměstnanců přístavu za skladování hnojiva, které bylo údajně příčinou výbuchu.“
Každý odborník na výbušniny vám potvrdí, že ledek amonný můžete zahřívat nebo pálit, ale nic se nestane. Smícháme-li tento ledek s 6% nafty, dostaneme směs zvanou ANFO, trhavinu s mírnou detonační rychlostí. Avšak stále nemůže spontánně vybuchnout. K tomu potřebuje počinovou nálož z některých vysoce explozivních trhavin, jako například TNT nebo dynamit. K odpálení počinové nálože je však nutná rozbuška. Někdo by musel skladovaný ledek prolít naftou, dodat několik počinových náloží s rozbuškami a připravit odpálení na dálku. To vše vyžaduje čas, příprava je dlouhá a nebezpečná. Nová izraelská řízená střela může odvést lepší práci a nezanechá za sebou stopy, kromě kouře hřibovitého tvaru.
Izrael samozřejmě dementoval jakoukoli spojitost s výbuchem. Přední vládní činitelé a Ministerstvo zahraničí vyjádřilo soustrast libanonskému lidu. Tel Aviv dokonce nabídl pomoc při likvidaci škod. Nic jiného se od něho ovšem neočekávalo. Když vlády veřejně prohlašují jednu věc a potají dělají opak, často kryjí své počínání. Tomu se v diplomatické mluvě říká „plausible denial,“ věrohodné popření skutečnosti.
Naproti tomu izraelské sdělovací prostředky si ubrousek neberou. Žurnalisté si velmi pochvalují nadějné načasování výbuchu, protože teď „se Libanon zhroutí“. Podle nich tlakové vlny exploze budou po dlouhou dobu „zneklidňovat“ Nemesis Izraele, šíitskou politickou militantní organizaci Hizballáh, a úhlavnímu nepříteli Iránu „doručí varování.“
Thiery Meyssan je renomovaný investigativní žurnalista a komentátor, známý v celém západním světě. Proslavil se svojí knihou 11. září 2001: Effroyable Imposture, která vyšla u nás pod titulem Obrovský podvod. Meyssan byl první, kdo vznesl pochybnosti o příčinách pádu newyorských věžáků. Dnes jeho teorie o řízeném odstřelu je dosti široce považována za prokázanou.
Trvalo téměř dvě desetiletí než k tomu došlo. Obávám se, že v případě Bejrútu si na přesvědčivé potvrzení nebo vyvrácení Meyssanovy hypotézy počkáme možná ještě déle. Byl čas, a není tomu tak dávno, kdy Bejrút byl bohatým kvetoucím městem a o Libanonu se právem říkalo, že je Švýcarskem ve východním Středomoří. Jak se to jen stalo, že se všechno tak úděsně změnilo?
Napadá mě jen obměna repliky* z filmu Romana Polanského Chinatown: „Zapomeň na to, Honzo. To je Střední východ.“
Poznámky:
[ 1 ] “ Remarks by Benjamin Netanyahu to the 73rd Session of the United Nations General Assembly ”, by Benjamin Netanyahu, Voltaire Network, 27 September 2018.
*V originále: Forget it Jack. It’s Chinatown.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
