Moudří lidé se umí poučit z chyb druhých. To však evidentně neplatí pro bývalého řidiče autobus a diktátora Madura, který se mohl vzít příklad z toho, jak chilský prezident Salvador Allende přivedl svými socialistickými experimenty v letech 1970 – 1973 svoji zemi ke katastrofě. V obchodech chybělo základní zboží, na chleba se stály hodinové fronty, životní náklady za jeho éru stouply o 705% a inflace dosáhla 1172 %. Ta znehodnotila výdělky obyvatel a tak se nelze divit, že proti režimu stávkoval kde kdo, například autodopravci, ale i horníci ze znárodněných měděných dolů, kteří měli být oporou režimu. Nastal dokonce takový paradox, kdy opoziční centristická Národní strana zorganizovala sbírku pro stávkující dělníky, aby ve svém protestu vytrvali.

A Venezuela pod vedením socialistů Allendovo Chile zdatně překonala. Inflace v minulém roce přesáhla hranici milion procent, což se dá srovnat snad pouze se situací v Německu ve dvacátých letech minulého století.

Tento jihoamerický stát je v těžké krizi, ekonomika klesá už několik let po sobě, vloni to bylo o zhruba 20 %. V obchodech chybí základní věci, jako jsou chleba, mléko, vajíčka, mýdlo atd. V zemi vládne obrovská bída, miliony lidí uprchly ze země a třetina obyvatel si může dopřát jen jedno skrovné jídlo denně. Logickým důsledkem je masivní nespokojenost s Madurovým režimem. Znakem těch dnů jsou statisícové opoziční demonstrace, vyrabované obchody, vypálené policejní stanice a prázdné spíže a lednice v domácnostech.