Jaroslav Štefec: Historie se opakuje?

Po zveřejnění článku mi přišlo upozornění od mnoha přátel a známých, kteří si článek přečetli a zjistili po rozkliknutí příslušného odkazu (ZDE), že se v něm vyskytuje i moje jméno. Vím to samozřejmě už od doby, kdy jsem byl (někým) poprvé shledán proruským švábem, chcimírem, případně příslušníkem dezinformační scény. Celkem mě i potěšilo, že jsem se ocitl ve společnosti inteligentních a schopných lidí, kterých si vážím. Jsou tu k nalezení mimo jiné i šéf hnutí ANO a pravděpodobný budoucí český premiér Andrej Babiš, právnička a historicky první žena na postu ministra financí ČR, paní Alena Schillerová, a dokonce i bývalý prezident Václav Klaus. O tom ale psát nechci.

Na celé věci mě zaráží fakt, že zveřejnění informace o existenci tohoto seznamu v českých médiích nevyvolalo okamžitou mediální bouři a tvrdou reakci českých ministerstev zahraničí a vnitra. Pokud je mi totiž známo, naposledy podobné seznamy v tomto kontextu vytvářeli němečtí nacisté v předvečer zahájení druhé světové války. Jejich cílem bylo po obsazení příslušných zemí ulehčit práci speciálním komandům gestapa a SS, která pak podle nich buď přímo vraždila, nebo v rámci operace „Nacht und Nebel“ posílala do koncentračních a vyhlazovacích táborů s poznámkou „Návrat nežádoucí!“ potenciální oponenty nacistické okupační správy. Ale… nic se neděje! Panuje mediální i politické ticho. Kdo mlčí, souhlasí?

Mnoho čtenářů si určitě vybaví dezinformační kauzu „ricin“ z dubna 2020, na jejímž základě byli vyhoštěni dva ruští diplomaté. Jeden z nich měl údajně dopravit do ČR v diplomatickém zavazadle jed, určený k provedení teroristických útoků na „významné osobnosti české politické scény“. „Špičkami“ české politiky byli zřejmě míněni tři pseudopolitici lokálního a obecního formátu, Ondřej Kolář, Zdeněk Hřib a Pavel Novotný, kteří také dostali policejní ochranu.

Média spustila rozsáhlou kampaň, ruský velvyslanec byl předvolán na zamini. Česká státnost a demokracie byly v ohrožení a kdekdo byl „spravedlivě rozhořčen“. Tři výše zmíněné „politiky“ bylo třeba chránit před bezprostřední hrozbou, ať to daňové poplatníky stojí, co to stojí. Pro informované lidi to byla trapná šaráda s jediným cílem – pokračovat v diskreditaci Ruska v očích české veřejnosti a jeho transformaci v oficiálního nepřítele číslo jedna, která v té době už dvacet let probíhala (a stále probíhá) napříč celou EU s důrazem na země bývalé „východní Evropy“.

Nyní se ale hraje úplně jiná hra. Souvislosti zveřejnění seznamu „nepřátel Ukrajiny“, který i přes přihlouplý název „proruské bakterie“ rozhodně nevypadá na hoax, mohou být, a zřejmě i jsou daleko závažnější. Je prakticky jisté, že politická reprezentace se ho bude snažit bagatelizovat vzhledem k její slepé a bezvýhradné politické, vojenské, ekonomické a ideologické podpoře Ukrajiny „do posledního dechu“, abych citoval slova ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka, pronesená v pořadu ČT „Máte slovo“. Už samotný fakt zveřejnění seznamu vyvolává mnoho závažných otázek, z nichž ta zdaleka ne poslední je existence či neexistence reálných hrozeb pro lidi a organizace v něm vedené.

Ministr Rakušan bude nejspíš tvrdit, že od zpravodajských služeb nemá o podobných hrozbách žádné informace (minimálně členové Sněmovny, uvedení na seznamu, se ho na to určitě zeptají). Nejspíš mu to můžeme věřit – naše „tajné služby“ podle všeho nemají informace ani o mnoha jiných závažných problémech. Podle všech indicií se ale (na rozdíl od ricinové kauzy) tentokrát jedná o hrozbu skutečnou. Ukazuje na to několik faktorů, spojených s válkou Ukrajiny s Ruskou federací, se současným vnitropolitickým děním na Ukrajině, v EU, v USA a Velké Británii.

Prvním faktorem je rozsah a složení ukrajinské komunity v ČR (hovoří se až o milionu lidí), kteří se z větší části dostali na výsostné území našeho státu v roce 2022 pod záminkou „útěku před válkou“. Bez jakékoliv rozumné personální kontroly, bez kontroly toho, co vlastně přivážejí a bez možnosti reálně omezit či kontrolovat jejich pohyb po území ČR (a také EU).

Druhým faktorem je otevřeně (a domnívám se, že úmyslně) pronesená hrozba prezidenta Zelenského vůči leaderům evropských zemí, že případné omezení, nebo dokonce přerušení „pomoci“ Ukrajině by ukrajinští utečenci, žijící více než dobře na státní útraty hostitelských zemí, určitě „těžce nesli“ a že by nemohl ručit za jejich jednání.

Třetím faktorem je zhoršující se situace Ukrajiny, která i přes masivní podporu ze strany USA a EU ztrácí vojenskou, politickou i ekonomickou iniciativu. Chybí jí lidé, ochotných bojovat a umírat za zájmy jejího vedení, za chimérický slib vstupu do EU, nebo za členství v NATO. Nemá dostatek munice, zbraní, ani vycvičených specialistů. A navíc ji „opouští“ přítel z nejvěrnějších, USA. Jediným východiskem, umožňujícím pokračování války, je donutit chudnoucí Evropu nahradit výpadek miliard dolarů eury a výrazně zvýšit výpalné, placené ukrajinskému režimu pro fantaskní vidinu „vítězství nad Ruskem“.

Čtvrtým, velmi závažným faktorem je ukrajinským vedením přiznaná existence speciálních komand, vycvičených britskou tajnou službou pro likvidaci osob a objektů „v hlubokém týlu“ nepřítele. Cíli mohou samozřejmě být Rusové a objekty na území RF, ale kdo zabrání podobným komandům skrytě operovat „v hlubokém týlu“ území států EU a teroristickými útoky likvidovat případné odpůrce války na Ukrajině? Třeba proto, aby nahnali strach obyvatelstvu evropských zemí a donutili jejich politiky mačkat z občanů další a další peníze pro uspokojení válečnických choutek ukrajinského vedení.

Pátým faktorem je načasování. Zveřejnění informace o zařazení lidí a organizací z ČR na (snad zatím pouze hypotetický) „seznam smrti“ na sledovaném webu Novinky.cz může mít kořeny ve snaze o naše zastrašení a omezení aktivit v situaci, kdy dochází k přechodu od amerického financování války na Ukrajině financováním z peněz evropských zemí. Očekávané omezování sociálních programů, růst inflace, zdražování a pokles životní úrovně prakticky ve všech zemích Unie se neobejde bez odporu obyvatelstva. Bude potřeba ukázat sílu, a tu už současné evropské elity nemají. Pomoc „zvenčí“ by jim určitě přišla vhod. Článek na Novinky.cz pro to může připravovat půdu, stejně jako prohlášení německého ministra obrany Pistoriuse, že Bundeswehr je připraven zahájit nábor cizinců, protože „válkychtivých“ Němců je nedostatek. A abych citoval českého spisovatele a humoristu Karla Čapka, „Co v Německu dnes, to v Čechách zítra”.

O reálnosti uvedených hrozeb navíc hovoří i historické zkušenosti. Kdo zná film Volyně a kořeny vzájemné nenávisti Poláků a Ukrajinců, ten ví, že ukrajinský nacionalismus může fyzicky ohrozit každého, koho jeho apologeti označí za nepřítele. A to bez ohledu na národnost, státní příslušnost, postavení, pohlaví nebo věk. Spojení s německými nacisty ve jménu vzniku fiktivní Velké Ukrajiny dnes může být nahrazeno spojením s americkými neocony pod stejnou záminkou, a na problém je zaděláno. Nejen v ČR, ale po celé Evropě.

Na ukrajinském seznamu figurují lidé a organizace z celkem 19 států. Je dobré se podívat, které to jsou. Dost z nich má problémy i s muslimskými imigranty. Tato doslova třaskavá směs může být velmi nebezpečná pro jejich stabilitu a demokratické základy. Už proto by měly státní instituce a politické špičky (nejen) v ČR brát hrozbu podobných „seznamů nepohodlných“, v nichž figurují jejich občané a organizace, rozhodně více než vážně.

Budeme pozorně sledovat jejich reakce, a v případě nečinnosti se budeme ptát. Pánů Fialy, Rakušana a Lipavského. Podle jejich slibů, skládaných na Ústavu, by se měli starat o bezpečnost občanů ČR. Seznam „bakterií ruského světa“ nechť se stane prubířským kamenem jejich skutečných priorit a zájmů.