Ze strany ODS ústy pana všemocného Fialy je den co den slyšet, jak prý prezident ohýbá ústavu, jak si z ní dělá kobereček na vytírání bot a podobné příměry, čemuž tleskají a svými „přisýrkami“ to podporují jak z TOP 09 a KDU-ČSL či STAN. Bezesporu máme chytré, či spíše přechytralé politiky a poslouchat žvanění (kulantně řečeno) toho nejchytřejšího, pana profesora politologie Fialy o tom, jak nutná a potřebná je žaloba na pana prezidenta Zemana, který si prý dělá co chce, nerespektuje ústavu, poškozuje demokratické principy a další bláboly, pak už se člověk nemůže divit, jak zoufalí jsou tito politici ze Zemana, který ač jistě neúmyslně, protože spíše zodpovědně nedělá to, co by oni chtěli. V konkrétním případě prý dělá obstrukce s podpisem na jmenování nového ministra kultury. Podle nich je podle Ústavy ČR prý povinen návrh na jmenování nového ministra neprodlužovat a neodkladně jej podepsat. Tak jak je to vlastně s tím že prezident má, měl by nebo dokonce musí podepsat?

Především by si asi páni politici měli uvědomit podstatu a obsah ustanovení Ústavy ČR, pokud se jedná o odvolání či jmenování ministra vlády či jiné osobností do významných státních funkcí, které je v pravomoci prezidenta republiky. Pokud nemá být prezident republiky pouhým nástrojem (tzv. loutkou) k podpisování mu nastrčených dokumentů , aniž by o nich uvažoval, vyhodnocoval je a odpovědně se k nim vyjadřoval (což by ohromně pravicovým politikům vyhovovalo), aby nakonec svým podpisem jako osoba oprávněná dal k takovému aktu souhlas, je naprosto logické, že se prezident republiky k takové záležitosti vyjadřuje nejen uvážlivě, promyšleně, ale také hlavně odpovědně, případně zdrženlivě pokud má jisté pochybnosti o vhodnosti navrhované osoby, jako to mu je v případě návrhu pana Šmardy na ministra kultury vlády ČR. A že s osobou navrženého pana Šmardy zrovna spokojen není a má k němu vážné výhrady, je evidentní. Je třeba si také uvědomit, že k tomu, aby byla dotyčná osoba jmenována, je zapotřebí dvou stran. Jedna osoba, jak stanovuje Ústava, která návrh na jmenování podává, tedy premiér Babiš a druhá, která návrh přijímá, tedy prezident Zeman. Už ze samé logiky věci a odpovědnosti, která mu v takovém případě jako hlavě státu přináleží, jej po potřebném zvážení či vyhodnocení buď jmenuje nebo nejmenuje. Nic více, nic méně. Konkrétní závazný termín schválení či neschválení není v Ústavě ČR ani slovo.