Jedni tvrdí, že by se mělo přikročit k omezování legálního držení zbraní a že evropská směrnice o zákazu držení automatických zbraní je oprávněná jiní naopak tvrdí, že by to nahrávalo útočníkům, protože teroristé a zločinci si prý stejně pořizují nelegální zbraně a jakákoli omezení střelných zbraní postihne jen poctivé občany, kterým se tak bere možnost se bránit.

Bylo by možné říct, že odpůrci omezování držení zbraní mají pravdu, ale stejně tak to lze říct o těch,kteří si myslí, že by se držení zbraní nemělo omezovat, nebo regulovat. Je ale skutečností, že jednomu i druhému, chybí potřebné signifikantní opodstatnění. Pokud se dá průchod názoru, že omezení držení palných, notabene automatických zbraní sníží nebezpečí a možnost použití těchto zbraní, jak se stalo např. v Ostravě, je stejně klamné a naivní jako názor, že omezení legálního držení zbraní bude na úkor občanů, neboť jim to bere možnost se bránit.

Člověk, který má v úmyslu, či lépe řečeno se rozhodl něco spáchat, se o svém úmyslu zcela jistě nikomu nezmíní a svůj záměr provede lhostejno, zda má zbraň legálně či nelegálně drženou uskuteční. U teroristů, případně zločinců hraje zbraň zásadní roli v tom smyslu, že ji používají jak na svou obranu, tak jako prostředek k dosažení cíle svého zločinného jednání. Avšak případ muže, který zastřelil šest lidí a další zranil v ostravské nemocnici, se od jednání teroristů či zločinců liší tím, že použil svou střelnou zbraň nikoli za účelem dosažení svého cíle, ale použil ji bez konkrétního důvodu snad kromě toho, že u něj došlo k hnutí mysli, jinými slovy, že se pomátl nebo že se „zbláznil“.