Existuje systém, v němž se střídají dvě politické strany. Když se místo Petra dostane Pavel k informacím o tom, kdo a jak kradl před ním, nic s nimi neudělá. Vrána vráně oči nevyklove. To zaručuje stabilitu a přístup k penězům.

Česká politická scéna je ještě ve stavu zrodu. Ke korytu se tlačí nejen malé skupiny lidí (třeba 500 pirátů), ale i jednotlivci, kteří se nechtějí ušpinit členstvím v politické straně. Posledně jmenovaní přijímají místo na kandidátce politické strany, ale nemají s ní nic společného.

Chaos do zavedených pořádků vnesla přímá volba presidenta. President není upečen v zákulisí, slovo dostala lůza. Zemana prý volili hlavně nezaměstnaní a málo vzdělaní. Kolik práce (a peněz) bude zapotřebí, než se moc vrátí těm, jimž patří.

Současná volba presidenta měla jen dva zajímavé kandidáty: (formálně absentujícího) Zemana a v prvním kole poraženého Topolánka. Ti ostatní se drželi klišé o tom, že budou, kurva, slušní, budou sjednocovat, co a koho si umanou a držet se sukně NATO a případně USA. A hlavně se držet daleko od Moskvy a Pekingu.

Do druhého kola prošel Jiří Drahoš. To je člověk, kterého v určitém okamžiku jeho kariéry přestala bavit věda a tak se dal se na politickou dráhu uvnitř AV ČR. Stát se předsedou vyžaduje jisté osobní vlastnosti, schopnost vyznat se v tlačenici, tu a tam něco slíbit, někoho i podrazit a nebo naopak získat. Odehrává se to na malé ploše a je to něco jiného než "velká politika".