U nás se nejvíce nabízí srovnání s Rakouskem a Maďarskem. Jsme srovnatelně velcí a lidnatí. Po staletí jsme si blízcí sousedstvím, ale především i tím, co by se dalo nazvat řízení státu.

V posledních tisíci letech převládala doba, kdy jsme byli více či méně spojeni buď přes panovnické dynastie, anebo přímo v rámci jednoho státu. Rakousko své výsadní postavení ztratilo s koncem monarchie, zatímco České země vydělaly díky koncentraci průmyslu mocnářství na našem území. To se projevovalo až někdy do přelomu padesátých a šedesátých let. Do té doby jsme byli státem bohatším, s vyšší průměrnou životní úrovní. Pak nám začalo Rakousko rychle utíkat, protože těžilo ze své neutrality. Těsně uniklo osudu země pod přímým sovětským řízením a začalo vydělávat na dobrých vztazích se všemi.

V tom je nám Maďarsko mnohem bližší, protože se taky stalo sovětským satelitem. Dnes je maďarská vláda, především Viktor Orbán, mainstreamem líčen jak odstrašující příklad všeho špatného. Neopakuje mantry vedení EU, má svůj názor, někdy nehlasuje se všemi ostatními členskými zeměmi a prosazuje vlastní cíle. To naše vláda hraje vzorně roli nechutného šprta, který horlivě plní to, co po něm paní učitelka Leyenová vyžaduje.

Možná to není náhoda, když si srovnáme postoje maďarské - uherské elity s postoji českých politiků v posledních zhruba 150 letech. Mimochodem, v té souvislosti nemůžeme zapomínat, že podstatnou část této doby bylo Slovensko Horními Uhrami.