A protože na světě už mnoho možností není, a čeští komunisté jsou krotcí a z pražského zastupitelstva dávno vypadli (a ještě předtím nebyli podstatnou politickou silou), tak si chlapci a děvčata z radnice vybrali pro svůj boj s komunismem Čínskou lidovou republiku (ČLR).
Je to velmi stupidní, protože v Číně sice existuje systém jedné, vládnoucí politické strany (a vedle ní ještě v čínském parlamentě působí několik dalších politických stran), která rozhoduje o všem podstatném a na všech úrovních v zemi, ale v zemi však existuje vícesektorová ekonomika, kde vedle veřejného, státního sektoru existují větší či menší, ale také obrovské firmy soukromé. Jak to kdysi říkal iniciátor velkých čínských reforem, které se spustily právě před čtyřiceti lety, Teng Siao - pching: „Není důležité, jestli je kočka černá nebo bílá, ale zda chytá myši“.
Primátor Hřib a jeho koalice slíbili před volbami i po volbách Pražanům mnohé. Prý dostaví zbytek městského okruhu, pustí se do výstavby trasy D metra, postaví tisíce nových bytů pro Pražany, kteří nemají kde bydlet, postaví dva nové mosty a čtyři zchátralé opraví. Teď už sliby těchto politiků jaksi vyšuměly. A vedení Prahy, které ve svých funkcích vegetuje už téměř rok po volbách, se zatím nezmohlo ani na stanovení investičních priorit ze zhruba dvou set miliard korun investičních záměrů, které by bylo potřeba v Praze realizovat nejlépe v příštích deseti až patnácti letech .
Možná, že se po skončení tohoto volebního období, ve kterém nebude zahájena dostavba vnitřního městského okruhu a zřejmě ani trasy D metra, nebude dokončen jediný nový projekt, Pražané konečně podívají přes hranice na nejbližší metropolitní města. A pokud se podívají dobře, tak zjistí, že například Vídeň či Berlín, Mnichov, ale také Drážďany, svým rozvojem v posledních letech Praze vysloveně uprchli. Zaostávání Prahy musí vidět každý objektivní pozorovatel. A je to do značné míry také vina Pražanů, že akceptovali ve volbách nabídku lidí bez viditelných zkušeností v komunální politice. Tak například Jiří Pospíšil je určitě výtečný volební tahák ve volbách jakéhokoliv druhu v Praze, v Plzni, v Plzeňském kraji či ve volbách do Evropského parlamentu anebo ve sněmovních či 82krajskych volbách. Problémem je, že o komunální politice nic neví a přesto má rozhodovat o velmi závažných věcech týkajících se života hlavního města. Pro výkon funkce pražského primátora není vůbec kvalifikovaný ani primátor Hřib. Jeho praxe v komunální politice a v řízení větších pracovních kolektivů je vlastně nulová. A tak co čekat od takového člověka a od takové skupiny lidí, kteří nejsou schopni řešit problémy, které před vedením hlavního města, ať je složeno z komunistů anebo Kolumbijců, stojí.
A tak se vedení města a zejména primátor Hřib pustilo do zahraniční politiky. Začalo vyvěšovat tibetskou vlajku, vyrazilo na Tchaj-wan, aby se vědělo, jak uplatňovat systém Smart City (tento systém v pevninské Číně uplatňuje asi 200 měst...). Snaží se vyjmout z partnerské smlouvy mezi Prahou a Pekingem, uzavřenou předchozí politickou garniturou A. Krnáčové, zmínku o „jediné Číně“. Tak úplně nechápu, proč tato zmínka v původní smlouvě je, ale velmi dobře chápu, proč by Číňané brali úkorně, pokud nynější vedení Prahy zmínku o jednotné Číně vypustí. Chápu, že pražské kavárně a její politické reprezentaci není po chuti politika „jediné Číny“, kterou uplatňuje Česká republika po celou popřevratovou éru. Jinak řečeno, tato politika byla formulována s plným vědomím prezidenta Václava Havla, kterého si borci z pražské kavárny tak rádi dávají na svůj prapor.
Když jsem byl v roce 2005 předsedou vlády, začal jsem se stýkat čas od času s tehdy již exprezidentem Václavem Havlem a nevzpomínám si, že by slovem zmínil jakoukoliv výhradu, týkající se mé státní návštěvy v ČLR, kde jsem byl přijat jako předseda vlády na nejvyšší myslitelné politické úrovni.
To, že v současné době existuje vysoký schodek České republiky v obchodní bilanci s Čínou, jak o tom hovoří premiér, je především odpovědností české vlády. Ministerstvo průmyslu za několik let nedokázalo formulovat odvětví české ekonomiky, pro jejichž produkty by chtělo otevřít čínský trh, tak aby snížilo nashluboce pasivní obchodní bilancí s Čínou. Takováto rozhodnutí a takovouto podporu českému exportu v konkrétních oborech za nás čínská strana prostě neudělá. Pokud si poradili v tomto směru například Chilané, kteří uzavřeli smlouvu o strategické spolupráci s Čínou zhruba před třinácti lety a dnes mají zhruba vyrovnanou obchodní bilanci, mohli bychom se pokusit o něco podobného i my.
Primátor Hřib a jeho skvadra na to šli od lesa. Aby zakryli svou nemohoucnost, pokud jde o řízení hlavního města Prahy, pouští se na tenký led zahraniční politiky, které nerozumí. Podobným ňoumou je ovšem také ministr zajrab Petříček, který si chce předvolat čínského velvyslance k demarši, ve kterém by mu umyl hlavu kvůli výhradám mluvčího čínského ministerstva zahraničních věcí, ohledně postupů vedení Prahy vůči Číně. Moudré by bylo, něco říci na výroky mluvčího čínského ministerstva, ale myslím, že by k tomu byl plně kompetentní mluvčí českého ministerstva zahraničí. A ministr zahraničí Petříček by měl zklidnit rétoriku obou stran. Tedy nejen čínské strany, ale také české strany, tedy vedení Prahy, kterému by neškodilo připomenout, že už téměř třicet let ČR uznává a provádí politiku „jedné Číny“.
Jen tak mimochodem, pražský primátor by mohl, alespoň s povděkem konstatovat vývoj počtu turistů z Číny do naší země. V roce 2018 to bylo více než šest set tisíc turistů, kteří navštívili ČR a jak je u zahraničních turistů zvykem, velká část z nich skončila v pražských hotelích. Čili pražští hoteliéři a restauratéři z toho měli krásný byznys. Jen připomenu, že celkový počet turistů z Číny, kteří v roce 2018 přicestovali do Evropy, byl šest milionů. Tedy více než desetina z tohoto počtu se ocitla v Praze. A to je skvělé. Je to kromě jiného důsledkem nově působících tří leteckých linek mezi čínskými velkoměsty a Prahou.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
autor: PV
