Jiří Paroubek: Hrozí opravdu falšování historie?

12. 1. 2020 9:48

Nedávný průzkum agentury Median ukazuje, že 55% dotázaných českých respondentů se domnívá, že se novodobá historie začíná falšovat.

Jiří Paroubek: Hrozí opravdu falšování historie?
Foto: archiv red, tan
Popisek: Jiří Paroubek
reklama

Myslí si to více muži (59%) a lidé staršího věku. Dvě třetiny lidí starších 60 let sdílejí tento názor. Jsou to tedy vesměs ti, kteří mají osobní zkušenost s určitými historickými událostmi anebo tuto zkušenost získávali od svých rodičů a prarodičů. Naopak 28% respondentů se domnívá, že se dějiny spíše nefalšují a pouhých 5% se domnívá, že se nefalšují určitě.

Samozřejmě, že by bylo zajímavé vidět i teritoriální rozčlenění těchto názorů vzhledem např. k politickým aktivitám některých pražských komunálních politiků z poslední doby (primátor, starosta Prahy 6 a starosta Řeporyjí).

Domnívám se, že v Praze je větší podíl těch, kteří jsou vlastně stoupenci revize dosavadního pohledu na některé události moderních českých dějin a že tedy někteří protiruští pražští komunální politici mají pro své poněkud extrémní názory v Praze jistou společenskou podporu.

Jinak je průzkum dobrým počinem, protože ukazuje, že silně převažující část veřejnosti v Čechách nechce bourat ani staré pomníky a nechce vesměs stavět ani pomníky nové. Je to celkem racionální stanovisko.

Z tohoto hlediska jsou pro většinu Čechů, ale zejména pro většinu apoliticky uvažujících historiků, poněkud překvapivé až zarážející informace, které se v poslední době objevují. Ty svědčí o tom, že dochází k pokusu o revizi pohledu na významné události evropských moderních dějin také v mezinárodním měřítku. Nedávno odsouhlasil Evropský parlament rezoluci, která dala, pokud jde o odpovědnost za 2. světovou válku, vlastně rovnítko mezi nacistické Německo a stalinistický Sovětský svaz.

Podobné názory vyslovují také vrcholní polští politici a k tomuto názoru také dospěl většinově polský Sejm s konzervativně-nacionalistickou většinou poslanců vládní strany Právo a spravedlnost.

Nechci se pouštět do nějakých hlubokých historických analýz, ale každý soudný člověk v Česku, zejména pokud měl soudné rodiče a prarodiče (a nemuseli to být vůbec komunisté), musí brát nutně jako fakt zradu západních spojenců, tedy Velké Británie a zejména Francie na Československu v Mnichově v září 1938. Tehdy vydali naši zrádní spojenci Československo do rukou Hitlerovi. Nejprve jeho pohraničí, osídlené převážně sudetskými Němci, a o necelý půlrok později umožnili zábor zbytku Čech a Moravy okupační německou mocí.

Chci také připomenout smutnou roli Polska, kterou jeho představitelé sehráli ve dnech, které pro Československo byly nejtragičtější. Tedy v okamžiku obrovského tlaku Německa v září 1938, kdy se také Polsko přihlásilo o některá území na Severní Moravě a ve Slezsku, zčásti osídlená polským obyvatelstvem. Přitom tyto oblasti byly vždy součástí historických zemí náležejících Českému království. Tedy i Polsko, díky svým neprozíravým politikům, pomohlo Německu zničit československý stát. Ten ostatně byl jedinou demokracií ve střední Evropě, takže byl trnem v oku nejen německým nacistům, ale také polskému poloautoritativnímu režimu.

Poláci se pokoušeli v té době domlouvat také s Hitlerem. Obdivná slova polských představitelů na adresu Hitlera a jejich antisemitské výlevy jsou dodnes naprosto pobuřující. To, že polské Židy polské úřady nepronásledovali takovým způsobem jako nacisté je zřejmé, naštěstí k tomu neměli ani odvahu, ani fantazii.

Francie a Velká Británie hrály v letních měsících roku 1939 velmi složitou a riskantní hru. Velmi by jim vyhovoval konflikt mezi dvěma totalitními mocnostmi, tedy mezi Hitlerovým Německem a Stalinovým Sovětským svazem. Stalin si v té době dobře uvědomoval, po rozsáhlých armádních čistkách, které provedl, slabost Rudé armády a proto se nechtěl dostat do žádného ozbrojeného konfliktu.

Uzavření smlouvy s Německem, tedy Paktu Ribbentrop-Molotov nebylo jistě ničím pěkným a morálním. Ale v situaci, kdy diplomacie Francouzů a Britů vodila Sověty za nos, byla činem, který byl v sovětském státním zájmu. Sověti si vyhodnotili situaci tak, že dvě západní mocnosti se s nimi dohodnout proti Německu nehodlají...

Stalin tak oddálil vojenský konflikt s Německem na pozdější dobu. Pakt samozřejmě umožnil Stalinovi také se podílet na imperialistickém rozdělení kořisti s Němci ve východní Evropě. Francie s Británií neměly chuť bojovat proti Hitlerovi v září 1938, kdy na jejich straně stálo více než čtyřicet vynikajícím způsobem vyzbrojených a motivovaných československých divizí. V létě 1939 pak západní mocnosti váhaly s uzavřením smlouvy o spolupráci se Sovětským svazem, až zůstaly proti Hitlerovi samy.

Pobuřovat se dnes nad tím, že se Sovětský svaz nenechal zatáhnout do války s Hitlerem předčasně, je trochu perfidní. Každý stát má své zájmy a měl je tedy i SSSR.

V každém případě by si alespoň soudní lidé měli připomínat, že to byl Sovětský svaz, který v letech 1941 – 1945 nesl rozhodující tíhu bojů s Německem na svých bedrech. Bez jeho grandiózních vítězství u Stalingradu, u Moskvy, Leningradu a Kurska a bez následného trvalého postupu jeho armád až do nitra Německa, by vítězství spojenců ve 2. světové válce nebylo možné. Sovětský svaz byl prostě spojencem západních mocností a pohoršovat se dnes nad stalinistickou diktaturou a jejími zločiny je sice oprávněné, ale rozhodující vojenský přínos Sovětského svazu na zničení zločinného nacistického režimu to nemůže znehodnotit.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Lubomír Man: Proč tak usilovně provokujeme Rusko?

16:26 Lubomír Man: Proč tak usilovně provokujeme Rusko?

Představitelé Prahy odsouhlasili přejmenování náměstí Pod kaštany na náměstí Němcova. „Událost“ byl…