V české společnosti je přitom patrný vývoj názorů na tyto otázky, které zatěžovaly česko – německé vztahy v prvních desítkách let po II. světové válce. Od č hu se objevily v důsledku demografického vývoje téměř tři nové generace Čechů. Nelze se proto divit, že významná část respondentů neví, jak se na celou otázku vlastně dívat (kolem jedné pětiny českých občanů). 52% respondentů se domnívá, že by měly platit i nadále. Jen 13% si myslí, že by měly být zrušeny. Více než třetina dotázaných neví. V uvažování českých občanů ovšem dochází v posledních dvaceti letech k poměrně významné změně. Jestliže si v letech 2002 – 2005 prakticky dvě třetiny respondentů myslely, že by dekrety měly platit i nadále, dnes si to myslí zhruba polovina občanů. Dále, pokud si třeba v roce 2002 myslelo jen 5% občanů, že by měly být zrušeny, dnes si to myslí 13%. Podstatně se zvýšil podíl těch, kteří nevědí.

Přitom tzv. Benešovy dekrety jsou zapracované v právním řádu ČR a nelze si tedy vůbec představit, že by mohly být zrušeny. Výrazná většina občanů si ani nemyslí, že by Benešovy dekrety nějak zvlášť zatěžovaly vztahy s Rakouskem (15%), ale 34% respondentů si myslí, že nepříznivě ovlivňují vztahy s Německem. Přitom v Rakousku byla v minulosti vždy velmi aktivní obec odsunutých sudetských Němců. Je potěšitelné, pokud jde o vztahy mezi oběma zeměmi, že došlo k ohromnému posunu ve vnímání Čechů: v roce 2002 si myslelo 61% respondentů, že tzv. Benešovy dekrety nepříznivě ovlivňují vztahy s Německem. Za těch 17 let došlo k poklesu na 34%. Pokud jde o Rakousko, v roce 2002 považovalo 58% našich spoluobčanů tzv. Benešovy dekrety za faktor nepříznivě ovlivňující vztahy s Rakouskem. Dnes si to myslí jen 15% našich spoluobčanů.