To, že je tradiční levice, pokud jde o její volební výsledky, oproti situaci na počátku tohoto milénia, fatálně oslabena, je zřejmé. Komunisté a sociální demokraté získali v posledních volbách do poslanecké sněmovny na podzim roku 2013 dohromady 15% hlasů. To je zhruba volební výsledek, který měli jen samotní komunisté ve volbách v roce 2010. Nemluvě o 30 % hlasů, přesahujících volebních výsledcích sociální demokracie ve volbách v letech 1998, 2002 a 2006. Prostě, tradiční levice ztratila do značné míry atraktivitu a dynamiku. Komunisté každý rok v poslední době ztrácejí zhruba každoročně 1% voličů. A zdá se, že tento trend je nezadržitelně stáhne dříve nebo později pod úroveň 5% hlasů ve sněmovních volbách a tedy mimo Parlament.

Sociální demokracie také není z hlediska volebních výsledků a volebních preferencí v posledních letech zrovna v komfortní situaci. Je tedy vlastně zákonité, že se objevují pokusy o vznik nových levicových subjektů. Jedná se v tuto chvíli prakticky o tři nové levicové subjekty, které zatím sice neoplývají zrovna vysokým počtem členů, ani rozsáhlou organizační strukturou regionálního či dokonce celostátního charakteru. Zatím neudivují ani originálními programovými nápady a myšlenkami, ale jsou tu a mají chuť politicky pracovat.

Samozřejmě, že bych se na celou věc mohl dívat očima zvěčnělého marxistického, protikomunistického filozofa Ivana Svitáka: „Součet několika nul je vždycky jen nula“. Takhle surově ovšem bych aktivity tří levicových subjektů posuzovat nechtěl. Jen tak pro zajímavost uvedu názvy těchto levicových subjektů: Levice, Budoucnost a Idealisté. K nim můžeme do určité míry přiřadit také Zelené, s nimiž sociální demokracie ve dvou krajích utvořila koalice pro podzimní krajské volby. To je podle mého názoru zcela logický krok.

Před pár týdny se v Hospodářských novinách objevil rozhovor s jedním z představitelů těchto stran. Byla to zajímavá sonda do jeho duše.