Jeden z hlavních argumentů pravice vůči bývalému premiérovi Babišovi je ten, že A. Babiš byl údajně agentem komunistické Státní bezpečnosti. 

Sám jsem vždy bral tyto informace jako velmi nejisté a možná nepřesné. Ostatně, jakou cenu má svědectví zločinecké organizace?

Možná beru tyto informace s rezervou také proto, že jsem sám byl v jisté době předmětem zájmu, mohu říci intenzivního zájmu, Státní bezpečnosti, která se velmi podivila, že jsem její nabídku ke spolupráci někdy ve svých 26 letech odmítl. Přiznám se, že ve mně byla tehdy malá dušička. A že jsem k nepřistoupil k nabídce spolupráce tak, jako známý herec a dnes znovuobjevený skvělý malíř, Josef Hlinomaz. Ten údajně (jak mi to říkal Jiří Krampol), poté, co se dostavil do Bartolomějské ulice, kde mu byla nabídnuta s plnou vážností spolupráce s StB s tím, že se pohybuje mezi mnoha lidmi a že by tudíž mohl informovat STB o tom, co si lidé myslí, postupoval po svém. J. Hlinomaz nabídku StB charakterizoval tak, že se od něj chce, „aby práskal“. Náborový pracovník StB mu na to řekl, že by to tak rozhodně nebral, že tak by to zkrátka vůbec nenazýval. A znovu nabídku ke spolupráci zopakoval. Na to mu J. Hlinomaz sdělil, že tedy ano. No, a náborový pracovník se zeptal, zda má Hlinomaz ke spolupráci nějaké podmínky. Načež J. Hlinomaz sdělil, že „chce, aby mu ušili slavnostní uniformu“. Celá věc tak byla jasná, J. Hlinomaze rychle vyprovodili z Bartolomějské a náborová akce vůči němu se uzavřela.

Já jsem musel vůči StB postupovat poněkud jinak. Jak jsem si tehdy myslel, chytřeji. Snažil jsem se náboráře přesvědčit, že se na tak „zodpovědnou práci“ nehodím. Po druhé nebo třetí schůzce se mnou to náborář vzdal. A už jsem o tom nikdy neslyšel a nikdy to pro mě nemělo za starého režimu - alespoň pokud já vím – žádné negativní dopady.