Spojené státy tlakem na Čínu řeší několik problémů. Za prvé, čínská ekonomika si udržuje vysokou dynamiku a nezadržitelně se posouvá z druhého místa mezi ekonomickými velmocemi světa na místo první. Američané toto vítězné čínské tažení chtějí zkomplikovat.

Za druhé, Číňané v některých oborech předběhli svou technologickou vyspělostí Spojené státy i Západ jako celek. I to samozřejmě není USA po chuti.

Za třetí, v celém přístupu USA se, bohužel, projevují poněkud avanturistické rysy politiky i povahy prezidenta Trumpa.

Zdá se, že poslední z vrcholných amerických politiků, kdo skutečně dokonale rozuměl Číně, byl Henry Kissinger. Ten dobře chápal jednak dynamiku Číny a jednak charakter čínských vůdců a jejich politiky. A to měl za partnera Mao Ce-tunga. I kdyby byla Čína hospodářsky mnohem slabší, než v tuto chvíli je, nemůže si dovolit ztrátu tváře, o kterou, jak se zdá, v revolverově vedených jednáních vůči Číně, usiluje současná americká administrativa. Možná, že by si prezident Trump jako povinnou literaturu měl přečíst dějiny Číny od libovolného západního autora. Z tohoto čtení by pochopil, že je vlastně nemožné přinutit Číňany k takovým výsledkům jednání, které by pro ně ve svých důsledcích znamenaly ztrátu tváře. V minulém týdnu skončila obchodní jednání v Šanghaji mezi Čínou a Spojenými státy krachem, protože Američané Číňany nutili k postupům a ústupkům, které jsou v naprostém rozporu s jejich dosavadní politikou. Museli přitom tušit, že Číňané jsou dobře připraveni i na nepříznivý scénář. Americký prezident ihned po neúspěšném, šanghajském kole jednání o nové obchodní smlouvě s Čínou, oznámil zavedení dalších cel na dovoz čínského zboží. Čína recipročně oznámila ukončení dovozu amerických zemědělských a potravinářských produktů z USA. Příště bude nakupovat sóju i jiné produkty (zřejmě) levněji, například v Brazílii.