Johnson má představu, že si vynutí změnu již dohodnutého návrhu Brexitové smlouvy mezi EU a Velkou Británií tak, jak ji dojednala Theresa Mayová. Určitě se bude snažit podle svého velkého vzoru Donalda Trumpa použít taktiku vydírání vůči EU.

Nejspíš dojde k tomu, že pod jeho vedením Velká Británie pozastaví své platby do kasy Evropské unie, aby ji donutila k úpravě smlouvy. Noví šéfové EU to zkrátka budou mít těžké. Pokud by snad na to kývli – ale já si to nemyslím – dostali by se jen do vleku událostí. Pravdu má francouzský prezident Macron, jenž říká, že rozvod s Velkou Británií je potřeba maximálně urychlit. Dalším nepříjemným faktorem způsobujícím napětí na světových finančních trzích je jednání o čínsko-americké obchodní smlouvě. Spojené státy uplatnily vůči Číně navýšení cel u celé řady Čínou do USA dováženého zboží. A chtějí v tom pokračovat. Čína zase naopak zatěžuje cly americké zboží. Takže konečný spotřebitelé v obou zemích toto Trumpovo rozhodnutí de facto zaplatí. Evropa v tuto chvíli může být ráda, že se Spojené státy věnují Číně.

Protože až se USA zbaví břímě jednání s Čínou, můžeme se těšit na to, jak bude Trump řešit své představy vůči EU. Pro Českou republiku bude zajímavé zejména to, zda Trump navýší na 25% cla na auta dovážená z Evropy. To připraví české automobilky o řadu zakázek, nikoliv ve Spojených státech, ale v těch zemích, kam budou směřovat exporty od velkých výrobců automobilů, zejména z Německa a z Francie.