Smyslem politiky pozitivní diskriminace je náprava minulých křivd. Jedinou spravedlivou nápravou takové křivdy je však přímé odškodnění oběti křivdy a potrestání viníka. Velmi vzdáleně by snad připadalo v úvahu odškodnění přímého potomka oběti a potrestání přímého potomka viníka. Absurdní by pak bylo v dalších generacích odškodňovat (třeba protěžováním nebo zvláštními úlevami) lidi, kteří čirou náhodou mají stejné pohlaví, nebo patří do stejné skupiny, jako jedinci, kterým bylo kdysi ukřivděno - samozřejmě na úkor těch, kteří čirou náhodou mají stejné pohlaví nebo patří do stejné skupiny jako dávní pachatelé křivd. To by znamenalo roztáčení nové diskriminační spirály.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Konkrétní křivdy konfliktu v bývalé Jugoslávii končí u soudu v Haagu, nikoliv pozitivní diskriminací dalších generací muslimů v Chorvatsku, křivdy spáchané za války na Židech se (vy)řešily u soudu v Norimberku, k žádnému protěžování dalších generací nedochází. Jestliže rozhodčí při fotbale nespravedlivě vyloučil Slávistu, křivda se napraví omluvou dotčenému Slávistovi a pokáráním rozhodčího - nikoliv tím, že všem dalším generacím Slavistů budou tolerovány fauly jako kompenzace za minulou diskriminaci. Jestliže si třeba učitelka po letech uvědomí, že (kvůli závisti, ze žárlivosti apod.) se nespravedlivě chovala k dospívajícím dívkám, nenapraví minulé křivdy tím, že ode dneška bude dospívající dívky protěžovat. Jestliže se prokáže, že byl kdysi nespravedlivě odsouzen nějaký Rom na základě soudcovy předpojatosti vůči jeho etniku, křivda se napraví jedině tím, že onomu Romovi bude vyplaceno odškodné (je-li na živu) a soudce bude potrestán - nikoliv, že od nynějška budou mít Romové u soudu protekci. Tam, kde dochází k pozitivní diskriminaci potomních generací postižených etnik (černochů či indiánů v USA), je to špatně – doplácí na to (bílí) lidé, kteří nikomu nic neprovedli.