Smyslem politiky pozitivní diskriminace je náprava minulých křivd. Jedinou spravedlivou nápravou takové křivdy je však přímé odškodnění oběti křivdy a potrestání viníka. Velmi vzdáleně by snad připadalo v úvahu odškodnění přímého potomka oběti a potrestání přímého potomka viníka. Absurdní by pak bylo v dalších generacích odškodňovat (třeba protěžováním nebo zvláštními úlevami) lidi, kteří čirou náhodou mají stejné pohlaví, nebo patří do stejné skupiny, jako jedinci, kterým bylo kdysi ukřivděno - samozřejmě na úkor těch, kteří čirou náhodou mají stejné pohlaví nebo patří do stejné skupiny jako dávní pachatelé křivd. To by znamenalo roztáčení nové diskriminační spirály.
Pro příklady nemusíme chodit daleko. Konkrétní křivdy konfliktu v bývalé Jugoslávii končí u soudu v Haagu, nikoliv pozitivní diskriminací dalších generací muslimů v Chorvatsku, křivdy spáchané za války na Židech se (vy)řešily u soudu v Norimberku, k žádnému protěžování dalších generací nedochází. Jestliže rozhodčí při fotbale nespravedlivě vyloučil Slávistu, křivda se napraví omluvou dotčenému Slávistovi a pokáráním rozhodčího - nikoliv tím, že všem dalším generacím Slavistů budou tolerovány fauly jako kompenzace za minulou diskriminaci. Jestliže si třeba učitelka po letech uvědomí, že (kvůli závisti, ze žárlivosti apod.) se nespravedlivě chovala k dospívajícím dívkám, nenapraví minulé křivdy tím, že ode dneška bude dospívající dívky protěžovat. Jestliže se prokáže, že byl kdysi nespravedlivě odsouzen nějaký Rom na základě soudcovy předpojatosti vůči jeho etniku, křivda se napraví jedině tím, že onomu Romovi bude vyplaceno odškodné (je-li na živu) a soudce bude potrestán - nikoliv, že od nynějška budou mít Romové u soudu protekci. Tam, kde dochází k pozitivní diskriminaci potomních generací postižených etnik (černochů či indiánů v USA), je to špatně – doplácí na to (bílí) lidé, kteří nikomu nic neprovedli.
Přesně o to se však feministky snaží – úsilím o kvóty zastoupení žen v jistých (pouze atraktivních!) povoláních, v nichž jsou údajně ženy nedostatečně zastoupeny, prosazováním speciálních zákonů sloužících výhradně zájmu žen (domácí násilí), Orwellovskou definicí rovnosti (Vládní výbor pro rovná práva žen), přidělováním státních prostředků spolkům „hájícím“ ženy (genderové katedry na sociologických fakultách a „neziskovky“) atd. V zájmu objektivity by si někdo podle stejné logiky mohl třeba vzpomenout, že napraví křivdu spáchanou dosavadní diskriminací mužů spočívající v tom, že do armády a na bojiště byli a jsou státem odváděni výlučně (nebo převážně) muži, a proto od nynějška budou rekrutovány výlučně (nebo převážně) ženy. Koneckonců jsou ženy v armádě také nedostatečně zastoupeny. Já vím, že by bojeschopnost a morálka takové armády vypadala pod obraz, feministky však tvrdí, že ženy vykonají kteroukoliv funkci stejně kvalitně, jako muži, ne – li lépe. Je tedy s podivem, že feministický tábor nechává tuto (kolosální) oblast bez povšimnutí. Ostatně v době, kdy už se nebojuje meči, mnoho důvodů pro pardonování žen z branné povinnosti není, stejně jako není moc důvodů, proč by ženy nemohly jezdit na montáže, fárat do dolů či pracovat na ropných plošinách (ovšem ne jako prostitutky).
Uznáme-li, že jediná spravedlivá náprava minulé diskriminace je přímé odškodnění postižené oběti a potrestání konkrétního viníka a uvědomíme-li si, že v demokratických státech už dávno není důvod odškodňovat poškozené ženy (za zákaz zastávat jisté funkce, nerovný přístup ke vzdělání či nerovné podmínky při svěřování dětí do vlastní péče v minulých stoletích), je zřejmé, že feministky u nás nemají vůbec žádnou agendu a miliony po léta tekoucí ze státní kasy na tzv. genderovou problematiku jsou vyhozené peníze.
Ve velké části (muslimského) světa by se pro feministky smysluplná agenda našla. Nešla by však vykonávat z teplých kanceláří a byla by asi zadarmo.
Josef Hausmann
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
