A většina z nás se dala zmanipulovat a stejné lumpy volila znova a znova. Výsledek je ten, že střední vrstvy společnosti jsou na tom hůře, než by mohly být  a sociálně slabší vrstvy, jako důchodci a matky malých dětí, jsou na tom špatně. Přitom dodnes je znám termín Husákovy děti. To byla výrazná populační vlna vyvolaná jen trochu lepšími podmínkami pro rodiny s dětmi. Teď se místo toho uvažuje o náboru Afričanek.  A také prý dovezeme řemeslníky, protože jsme zdevastovali učňovské školství a výchovu mládeže. Ale vraťme se k důchodcům, je pozoruhodné, jak hloupě se také s jejich problémy zachází.

Poctivá a racionální důchodová reforma je jednoduchá věc

Při nadbytku pracovních sil, vyvolaném rostoucí produktivitou výroby i části služeb, nebude, a vlastně ani teď by nebylo problémem uspokojit potřeby aktivní i neprodukující části společnosti tak, aby se udržoval příjemný sociální smír. Pochopitelně, když nebudeme vymýšlet nelogické nesmysly a uznáme, že naším úkolem je produkovat dost toho, co je ke spokojenému životu všech občanů potřeba, a rozdělovat to spravedlivě mezi aktivní a neprodukující občany. Neobejde se to bez dohledu a organizační účasti státu. Dá se to zařídit nejlépe tak, že se z průběžného výdělku aktivních občanů odebéře taková část, aby výsledkem byla přiměřená spokojenost všech členů společnosti. Podle zkušeností dobře fungujících států je k tomu potřebné, aby průměrný důchod činil asi 50% průměrné čisté mzdy a aby k tomu patřilo plnohodnotné státem placené zdravotní pojištění.

Skutečná výše odvodu do důchodového a sociálního systému by se měnila podle aktuálního poměru složek obyvatelstva a sledovala by také vývoj mezd a platů. Takové hlouposti, jako valorizace důchodů, by nebyly potřebné. Zatím jen sváděly ke škrcení důchodů, i když méně jasným způsobem, než u některých divochů dříve pozorované vyhánění starších občanů na vysoké stromy a třesení s nimi. Kdo spadl na připravená kopí, nemusel být živen. Ale tak daleko ještě nejsme. Zatím je tu naděje, že stát dohlédne, aby se co do druhu a množství produkovalo, co je potřeba, a aby ti, co pracují, a spolu s nimi i neprodukující, dostávali tolik peněz, aby si tu produkci mohli koupit.