Britové loni řešili otázku, kolik procent změn jejich zákonů pochází z Evropské unie. Tehdejší evropská komisařka Viviane Reding řekla v jedné debatě, že až o 70 % legislativních změn spolurozhoduje EU. Britský parlament to ověřoval a došel k názoru, že skutečný podíl se pohybuje někde mezi 15 % a 50 %.

Velký rozptyl je způsobený skutečností, že není jednoduché přesně určit, co všechno se počítá do platného britského práva. Na rozdíl od práva kontinentálního je totiž založeno na stovkách let různých předpisů, zvyků a soudních rozsudků.

Tahle otázka mě zaujala, proto jsem se rozhodl podívat se, jak jsme na tom v České republice. Kolik procent změn zákonů od začátku našeho vyjednávání o vstupu do EU bylo ovlivněno rozhodováním na evropské úrovni, o jaké změny šlo a kdo konkrétně je prosazoval? Tady jsou data.

Jaký je podíl „euronávrhů“?

Na rozdíl od rozšířené představy nám evropské instituce změny zákonů přímo nediktují. Místo toho přijímají různé druhy norem, které obvykle určují jen hlavní body požadovaných změn a následně dávají jednotlivým členským státům větší nebo menší možnost upravit si detaily podle vlastních potřeb.

Při projednávání návrhů zákonů implementujících evropské normy se často stává, že se kromě odsouhlasených bodů provedou ještě další změny, které s EU nemají vůbec nic společného a často jdou přímo proti původním unijním požadavkům. (To je mimochodem jeden z důvodů, proč podle mého názoru EU jen tak nezanikne – dává politikům skvělou možnost měnit si zákony posvém a potom to svádět na „zlou“ Unii.)