Každý demokratický stát je založen na třech pilířích. Je to moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní. Každá z těchto mocí je nezávislá.

Moc výkonná (státní úředníci, policie, armáda) se musí řídit přísnou hierarchií. Každé rozhodnutí na nižším stupni je kontrolováno (úředníkem, policistou, vojákem) na vyšším stupni. Zde je jedna ze současných chyb, kterou dosud nevyřešila sametová revoluce. Totalitní systém zařadil policii do moci soudní. Státní zástupci stále podléhají ministru spravedlnosti. Pouhým administrativním krokem (koaliční) vlády lze institut státních zástupců odebrat z pravomoci ministra spravedlnosti a přeřadit ho do ministerstva vnitra, kam logicky náleží. Byli to pracovníci policie (Stb), kteří za totality útočili na pokojné demonstranty. Po sametové revoluci zůstali ve funkcích a několik let pobírali poměrně vysoké platy od státu. Je to chyba všech vlád, které vládly od sametové revoluce.

Nezávislost moci soudní je teoreticky zajištěná článkem Ústavy: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

Činnost soudů je obvykle v každém státě zpoplatněná. Poplatky neplatí stát, je-li žalobcem. Soudce rozhoduje vzájemné spory mezi občany, institucemi, nebo státem. Soudce posuzuje příčiny a důsledky žaloby. Do úvahy musí vzít všechny předložené důkazy, a vyjádřit se ke každému důkazu. Což se nyní neděje. Vlivem znění Občanského soudního řádu se nemusí k části žaloby vůbec vyjadřovat.

Soudce má pouze dvě možnosti, jak spravedlivě rozhodnout spor.