Občan, instituce nebo republika (stát) může od soudu odcházet se dvěma rozsudky. Budˇ A) žalobce má pravdu (žaloba se přijímá), nebo B) žalobce nemá pravdu (žaloba se zamítá). Žádný třetí názor (žádná třetí síla) do soudních rozhodnutí nepatří. Domnívám se, že „třetí síla“ i v politice napáchala a páchá jenom zmatek.

Jak rozhodnout, která strana má pravdu objevili už v antice.

Výrok soudu k oběma stranám sporu musí být pravdivý. Pravdivý výrok je tehdy a jen tehdy, když všichni porotci rozhodli jednomyslně. Bez ohledu na počet porotců. Když soud rozhoduje pouze jednou osobou (samosoudcem), což je ekonomicky nejvýhodnější, potom soudnictví musí být dvoustupňové. To je nezbytná podmínka, aby se i druhá strana domohla svého práva. Odvolání je zákonná možnost druhé strany přezkoumat pravdivost (spravedlnost) rozhodnutí soudu prvního stupně. U odvolacího soudu má každý soud končit. Protože žádný jiný rozsudek než A nebo B nemůže padnout.

Problematická jsou taková rozhodnutí, u kterých se mají posoudit dvě různé práva. Třeba zásah policie proti účastníkům nepovoleného shromáždění vyznavačů jistého druhu hudby a občanů, kteří byli na svých právech poškození. V žádném takovém sporu se republika nesmí postavit do role žalobce. Státu žádná újma způsobená nebyla. Jestliže pan Křeček vyzývá policii, aby zasáhla, pak pan Křeček nerozumí tomu, o čem mají soudy rozhodovat. Každý soudce, který by takovou žalobu obdržel, a nevynesl rozhodnutí „žaloba se zamítá, státu žádná škoda nevznikla“, měl by být pokárán. Policie správně byla na místě. Zabránila možným trestným činům. Majetkové pře patří před civilní soud. O nějaké vině či nevině (o domněnce, zda k trestnému činu došlo) nelze mluvit.

Metoda jak ověřit, který výrok soudu je pravdivý, je stará tisíciletí. Nazývá se důkaz opakem (důkaz z opaku). Pro spravedlivé soudní rozhodnutí platí, že výrok ke straně žalované je opakem výroku ke straně žalující. Při aplikaci nesmí dojít k logickému rozporu. V minulém století s rozvojem kybernetiky byla v matematice tato skutečnost potvrzena, a logická souvislost pravdivého výroku označena za „ekvivalenci“.