Od roku 1849 do roku 1963 platil v česku paragraf, který v justici definoval důkaz opaku.
„Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje.“ (§ 270 Reichsgesetzblatt 1849 -1918, böhmisch).
Je to zřetelná formulace, pokusím se vysvětlit, k jakým závěrům musel soudce dojít podle tohoto paragrafu.
Jsem soudce, a takto uvažuji podle Soudního pořádku:
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
