Karel Januška: Výzva 2

Praví se v ní, že lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Každý z vás má pověření lidu. Toto pověření vám nikdo nesmí odebrat. Ani v případě, když se dopustíte takového trestného činu, za který je občan bez imunity okamžitě zbaven osobní svobody (uvězněn). Pro správnou činnost právního státu je váš mandát důležitější.

Každý váš mandát má stejnou váhu. Rozdělování činnosti parlamentu na příležitostné výbory, na základě kterých se různě odměňujete, je trapné. Slouží ke ždímání státní pokladny a nastolení nerovnoprávnosti mezi vámi.

Ústava Článek 27: (5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Článek 82: (1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

To jsou klíčové příkazy Ústavy. Každý soudce je při rozhodování nezávislý. Neexistuje žádná soudcovská hierarchie. Jestliže soudce kteréhokoliv soudu vynese své rozhodnutí, je to jeho konečné rozhodnutí. Nikdo nemůže a nesmí tohoto soudce nutit, aby své rozhodnutí změnil. Když někdo po soudci požaduje, aby své rozhodnutí změnil, jedná proti znění Ústavy. Soudce by musel rozhodnout závisle, na přání třetí osoby (prezidenta, nebo soudce jiného soudu).

Naše soudnictví je dvoustupňové. Každý účastník sporu má právo zpochybnit rozhodnutí soudce prvního stupně. Čili každý účastník sporu má právo na odvolání proti rozhodnutí soudce prvního stupně (protože může činit vše, co mu zákon nezakazuje). Tím samozřejmě vzrostou výdaje pro toho účastníka sporu, kterému nebudou uznány důkazy, které soudu předložil. Podáním odvolání se pozdržuje výkon rozhodnutí soudu prvního stupně. Musí se konat řízení před odvolacím soudem. Pravidla pro rozhodování odvolacího soudu jsou identická, jako při jednání v prvním stupni. Výjimečně se stává, kdy soud musí rozhodnout případy, které nejsou soudem řešitelné. Jestliže si matka přeje rodit doma, a lékař přikáže rodit v porodnici (chrání práva dítěte), takové spory musí vyřešit smírčí (dovolací) soud.

V každém sporu existují pouze dva různé výroky soudu.

A: Soudce uzná předložené důkazy. V takovém případě soudce rozhodne: „Soud uznal důkazy žaloby. Žalovaná strana splní tyto požadavky žaloby.... Žalovaná strana hradí veškeré soudní výlohy žalobce.“

B: Soudce neuzná důkazy. V takovém případě soudce rozhodne: „Žaloba se zamítá. Žalobce uhradí veškeré soudní výlohy žalované straně.“

Je lhostejné, která strana se na soud obrací. Rozhodnutí soudu je v identickém případě identické. Tak se v našich zemích soudilo až do nástupu totality. Sametovou revolucí se nepodařilo přimět soudce k tomu, aby respektovali základní principy právního státu. Vládnoucí strany (ODS a ČSSD) používaly rozhodnutí soudů ke svým účelům.

Vážení zákonodárci. Vaše odkazy na dodržování nějakých dohod z předešlého zákonodárného sboru nemají žádné opodstatnění. Jestliže jste se odhodlali rozhodovat o některých skutcích vašich kolegů, potom jednáte proti znění Ústavy. Pouze Nejvyšší státní zástupce má právo se na vás obrátit v přesně definované situaci. Je trapné, když rozhodujete o „trestném stíhání“ našeho premiéra. Je chráněn imunitou jako vy všichni ostatní. Státní zástupce má povinnost chránit dobré jméno každého občana. Bohužel, státní zástupci se chovají jako v dobách totality. Veřejně špiní jména bezúhonných občanů. „Žádost o vydání k trestnému stíhání“ je absurdní požadavek státního zástupce. Senát nebo Poslanecká sněmovna, která takový úkol od moci výkonné přijme a zabývá se jím, jedná v rozporu s pravidly právního státu. Moc výkonná (policie) má právo šetřit konání každého občana, i zákonodárce. Nepotřebuje k tomu žádné povolení. V okamžiku, kdy moc výkonná zjistí, že někdo jednal v rozporu se zákonem, je její povinností požádat soud, aby ve věci rozhodl. Pouze na základě rozhodnutí soudu může dojít k obvinění občana nebo poslance. Soudce, který vyšetřování povolil, automaticky se stává zákonným soudcem šetřeného případu. Až při jednání u soudu se zjistí, zda byl trestný čin spáchán. Zasahování poslanecké sněmovny do základních občanských práv je nezákonné. Je to relikt totality.

Pro občana se jeví práce všech poslanců, jako boj o peníze za činnosti, které občané vůbec nepotřebují. Všichni poslanci by měli být ohodnocení stejnou částkou. Dohody o přidělování míst a předsedů různých komisích je odvádění pozornosti od vaší základní povinnosti. Způsobuje zbytečnou nevraživost, protože peníze byly a jsou vždy v prvé řadě. Máte schvalovat právní předpisy a kontrolovat činnost vlády, aby byly dodržené základní občanská práva každého občana. Moc soudní pracuje jen o trochu lépe než v totalitě. Nevadí vám, když soudce změní žalobní návrh? Nevadí vám stav rozsudků v případě H-System? Nevadí vám, když je odsouzen občan Dalík, u kterého není známá skutková podstata provinění? Nevadí vám, když občan Rath může provozovat praxi, aniž byl potrestán?

Vrcholní představitelé justiční hierarchie nám tvrdí, že jsme právním státem. Tímto tvrzením pouze omlouvají svou vychytralost a současný stav. Bohužel naše vysoké školy pořád vyrábějí „občany s právnickým vzděláním“, kteří nechápou (nebo nechtějí pochopit) spravedlivý rozsudek soudu. Soudy nedokážou odsoudit lživé tvrzení prezidenta (případ Peroutka). I prezident je občan, který podléhá moci soudní. Rozhodnutí soudu musí brát v potaz, že je nejvyšším velitelem armády. Proto je nutné výkon rozhodnutí odložit do uplynutí mandátu.

Náprava současného stavu nebude náročná. Vyžaduje souhlas většiny vás, zákonodárců a rozumné kroky vlády.

V první řadě je třeba přeřadit institut Státního zastupitelství do gesce ministra vnitra, nebo z něho učinit samostatný úřad. Státní zástupci musí dohlížet na průběh vyšetřování, které vede stát. Jako příslušníci moci výkonné jsou vázaní mlčenlivostí a nemůže dojít k neoprávněnému úniku citlivých informací. Musí dodržovat přísnou hierarchii. Jestliže státní zástupce u soudu neuspěje, může (a nemusí) v řízení pokračovat státní zástupce vyšší instance. Proti rozhodnutí odvolacího soudu existuje pouze řízení před smírčím soudem.

Do zákonných předpisů je nutné soudcům předepsat, že Ústava a Listina práv platí v přirozeném výkladu práva. Třeba následujícími paragrafy:

§1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),

(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodovaly.

Uskutečněním navrhovaných úprav se republika stane právním státem. Úspory ve státním rozpočtu budou značné. Délka řešení sporů se zkrátí nejméně o polovinu. Soudnictví nebude vypadat, že je řízení justiční mafií. Každý občan se dovolá spravedlnosti.

Vážení poslanci. Protože jsme zhruba v polovině volebního období, měli byste uvažovat nad tím, jak získat hlasy voličů. Chyby občas dělá každý. Ale setrvávat v současném stavu neprospívá ani občanům, ani žádné politické straně.