Poprvé jsme se potkali na konferenci, kde jste mluvila o bioodpadech jako šéfredaktorka odborného magazínu (Odpadové fórum). Co děláte v bulváru?

Zásobuji čtenáře raritami a jobovkami ze soukromí celebrit.

Takže tak trochu z odpadu do odpadu...

Neřekla bych. Bulvár plní také ozdravnou společenskou funkci. Ústředním zájmem naší redakce je vytvářet zábavu. A pak už je na každém, zda si vybere psychologizující sondu do nitra osobností veřejného zájmu nebo pokleslé fórky na jejich účet. V každém případě si člověk v pracovní pauze u zpráv takového charakteru rád odfrkne.

Také se u toho můžete potrhat smíchy?

Tu a tam. Námi prezentovaný svět je dostatečně bizarní na to, aby rozesmál prakticky každého. Už jenom ten český showbyznys. Beru jej s velkou rezervou. Hvězdy si totiž představuji docela jinak. Existují však samozřejmě výjimky.

Zatím jste svou práci spíše vychvalovala. Jaká jsou její negativa?

No... kde nic není, ani smrt nebere. Občas je v tom našem rybníčku nouze o témata. Pak jsme vděční za každou vypadlou bradavku. To je ten úsměvnější aspekt. Jinak vidím obecně velký problém v tom, že lidé věří všemu, co vyjde v médiích. Zejména bulvár však funguje jako jeden obrovský PR kolos. Podání zpráv je předem vykonstruované ve spolupráci s celebritami, mediálními agenturami, případně tajnými zdroji.

Tomu poslednímu nerozumím...

Například jste nejlepší kamarádkou nějaké modelky a sama byste se ráda ocitla mezi slavnými. Proto na ni jako správná důvěrnice prozradíte něco choulostivého, abychom vám za odměnu věnovali fotku ve společenské rubrice a připsali k tomu "Největší kočka večera".

Jak rafinované. Chtěla jste říci, že bulvár své čtenáře de facto balamutí?

Ne v tom smyslu, že by se pracovalo s nepravdivými informacemi, jen se jim přikládá záměrně příliš velká váha, a tak samozřejmě vytlačují zájem publika o podstatné dění. I seriózní média však už dávno adoptovala prvky bulváru za účelem zvýšení zisku. Obecně lze říci, že lidem se nechce moc myslet a přitakávají prostě tomu, kdo nejvíce nahlas řve.

V této souvislosti se mi vybavuje postava Pavla Novotného. Co k němu řeknete?

Přijímala jsem ho ještě v době, kdy jsem dělala šéfredaktorku tištěného časopisu Spy. Tenkrát se mi jevil jako vcelku roztomilá bytost a musím přiznat, že jsme spolu zažili spoustu legrace. Poté jsem byla z titulu dočasně odejita – tou fraškou vás nebudu zatěžovat, a moje místo připadlo Pavlovi. Okamžitě mu to vlezlo nezdravě do hlavy a začal se chovat velice nepokorně a chvástavě.

Jemu podle mě vedoucí pozice nesedí (například jeho redakce, kterou jste mohli sledovat v televizním dokumentu Dělníci bulváru, se nakonec prakticky rozpadla). On je rozený komediant a jistě bude po tatínkovi skvělý osobní manažer. Na tuhle cestu se momentálně dal, takže ještě určitě mile překvapí.

Když jsme se pustili do té kritiky, do čeho je třeba ještě píchnout?

Trapným jevem je nevzdělanost některých redaktorů. Jsou to "lidé z ulice", kteří sotva překročili práh gramotnosti. Takoví ti, co pokřikují po pár veselých kalíšcích na číšníky: "Víš, kdo já jsem?! Tak pohni!" Ale k meritu věci: Oni to nejsou novináři v pravém slova smyslu, ale manažeři pečující o komerční produkt, který má za cíl atakovat emoce čtenářů za každou cenu, čemuž odpovídá výběr základní informace i její zpracování. A to se jim vlastně daří. Ale i v této branži potkáte fajn lidi.

Svědomí vás občas netrápí?

Nad problémem etické meze se otazníky pochopitelně vznášejí. Podobně jako se krabička cigaret neobejde bez varovného potisku namísto povzbuzujících frází typu „Pokouřeníčko pro každou volnou chvíli", existují slabiny v cenzuře zneužívání lidských tragédií bulvárními médii. Například informace o úmrtí má sama o sobě v mnohých případech zpravodajskou hodnotu, ale určité titulky by neměly mít právo na život. Určitě je například vhodnější napsat, že „vdova uctila památku zesnulého" než ohromovat detailním popisem toho, jak se „hroutila nad rakví". Je to hlavně věcí osobního citu, který často "bulvárové" postrádají.