Na pozadí všemožných politických půtek a trochu mimo hlavní mediální reflektory probíhá v soudní proces s bývalými členy komunistické Státní bezpečnosti, kteří v rámci operace “Asanace” z Československa různými druhy nátlaku a teroru vypudili na tři sta disidentů.
Případy estébáků, kteří často násilně šikanovali tehdejší disidenty, aby jim život v komunistickém Československu ještě víc “osolili” a donutili je k emigraci, je starý kolem 40 let. K soudu s dostává až v současné době a rozuzlení se stále protahuje. Naposled bylo soudní líčení odročeno na 12. listopadu.
Ne všechno, co se kolem případu ve veřejném prostoru vyrojilo, je možná zřejmé a jasné. Tehdejší disident a politický vězeň Karel Srp, který sám sledování i nátlaku komunistické tajné policie čelil, pro ParlamentníListy.cz vedle jiného zmiňuje, že souzení bývalí estébáci byli až posledním článkem, že v jejich hlavách se plán neurodil.
Celý proces podle jeho slov může provalit mnohem, mnohem více neboť souzení bývalí estábáci si jistě hodně pamatují a klidně to všechno řeknou.
Celý text Karla Srpa ČTĚTE ZDE:
Každý pendrek má dva konce. Dříve, než jste ránu chytli, šlo z disidentského vlaku vystoupit. Brečet po třiceti letech je kasírování v prošlé měně – leda, že by šlo o měnu současnou. Přece jsme volali, že nejsme jako oni – a souhlasně plnili náměstí, když pro Havla hlasovali i komunisté. Dvakrát, rychle za sebou… Bez kapky krve.
Propírat dnes odvátý socialismus je excelentní kšeft. Farizejština s lidskými právy. Současní znalci, modelující tehdy bábovičky z písku, nejprve znesvětí totáč. Jeho pád znalecky pasují na historický předěl – k němu přihodí své časopisecké zvratky a vyrobí falzifikát. Ten nadšeně ukáže TV v pořadu 168 hodin. Nato, „ nezávislá soudkyně „ a kamarádka z pískoviště, „přehlédne ve spise konstatování úředního písmoznalce pod přísahou, že televizní originál ze sedmdesátých let byl vytvořen na Windows 10 a žalobce jde do kopru. Hrozí-li nebezpečí, že písemnost „jménem republiky“ neprojde, protože, žalovaný ještě nevyhnil a dokonce sprostě dejchá, jednoduše se při listování spisem omylem otočí dvě, tři, čtyři „slepené“ stránky. Jak prosté, aby pravda a láska zvítězily.
Žalobu, která bude čtena 12.listopadu 2019, znám letmo. V Praze se nic neutají. Přes své zkušenosti se státní bezpečností ČSSR vím, že nejméně jeden obviněný estébák disidenty osobně neznal. Určitě by se pochlubil. Podle současného beletristy Gréty Blažka jsem tajně odesílal řídícímu důstojníkovi v Praze informace z plzeňské věznice na Borech, Pankráci a z Ruzyně. Blažek zná i počet zpráv, ale žádnou neviděl, protože neexistují. Marně žádám zveřejnění. Gréta mlčí.
Prozradím, že služebny StB v každé věznici byly samostatnými celky určujícími, na kterého mukla má být bonzák nasazen. Po sametovém Listopadu jejich dokumenty kvaltem vyplenil aktivista Občanského fóra. Za vpravdě vlastenecký počin jej Václav Havel korunoval vojenskou hodností. Po ztloustnutí a zvládnutí vyjmenovaných slov inkasoval titul doktora. Čekal jsem, že promluví na Letné.
Druhým koncem pendreku jsou civilisté s razítky. Konkrétně: výboru lidové kontroly, finančních úřadů, národních výborů, ministerstva kultury, baráků v Bartolomějské, Thákurově, vězeňských služeben StB, sekretariátů politických stran, ústavu pro kulturně výchovnou činnost, nechybí rozhodné údery uličních výborů a direktivy komunistických právníků. Ti sepsali superposudky, kdyby soud hodlal disidentům navrhnout tresty mírné. V těchto kancelářích se hřáli strůjci kvůli kterým jsme na bolševika nadávali. Čtenáři doplní.
Někteří možná přijdou k soudu 12,listopadu ;JUDr. Jan Pavlík, Bedřiška Kurylová, JUDr. Schneider, JUDr. Jitka Erbertová, JUDr. Stanislava Píchová, JUDr. Josef Monsport, JUDr. Pavel Myslivec, František Koutný, RSDr. Stanislav Havránek, dr. Josef Švagera, ing. Zbyněk Mácha, Zdeněk Hanák, Jaroslav Hraba, ing. Jiří Havlát, Marie Cajthamlová, Václav Cutych Josef…. jmenuji jen mozky, které se disidentům chechtají, třeba i z hrobu.
Nastal čas mlácení, zpívá Jiří Dědeček, mokrým hadrem, ale sametovým…. Mnohá z uvedených jmen prošla po Listopadu 89 bezúhonně bezpečnostními prověrkami. Už tehdy Charta 77 filtrovala, aby v nich nerozhodovali lidé z Jazzové sekce. Do prověrkových komisí upředňostňovala bývalé předsedy KSČ nebo kádrováky bezpečnostních složek, dokonce kamarády z kanceláří naproti na chodbě.
A tak vyšetřovatel, který „dělal“ Havla, Malého, Chramostovou, Šilhánovou, nařídil výslechy dvou stovek členů Jazzové sekce po celé republice, včetně mne, jak vyplývá ze zachovaného, byl soudruhy nejprve z policejních složek vyloučen, ale po několika dnech opět přijat. Dochoval se papír s rukou psanou zárukou předsedy prověrkové komise, chartistou, že se našly důvody pro jeho bezúhonnost. Kariéra onoho lampasáka za Rumlova ministrování stoupala. Onoho předsedy také.
Dlužno dodat, že při prvých tzv. podáních vysvětlení, nebyl policejní nátlak nutný. Žádný vytěrák. Tady to podepište a budete mít pokoj. Kdo by rád nevypadnul na ulici. Měl právo uvést, že si nevzpomíná, odmítá odpovědět a na závěr do protokolu dát vlastní dodatky, které vyšetřovatel pominul. Až pak podepsat, nebo odmítnout. Při odchodu nezapomenout na vrátnici občanku. Na vše byl vyšetřovatelem předem upozorněn. I onen policista byl pod kuratelou inspekce. Jen současná Gréta sní o udáních a kýbly s vodou.
Slušné až ledabylé sezení na vyšetřovně provázel však další krok. Výpověď navazovala na množinu příbuzných zjištění operativy. Finále pak zrežírovala ideová úderka Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ta většinou nereagovala písemně, ale telefonem. Přesto se zachoval zápis těch nejvyšších z ÚV KSČ o zákazu Jazzové sekce a mém vyhození z práce. Gréta jej možná zná. Dnes se však nelže – ale vynechává. ÚSTR mi jednou odepsal, že k označení agent, spolupracovník, důvěrník vůbec nepotřebují písemný důkaz. Stačí, aby Gréty v ÚSTRu tak rozhodly. Jak Mengele na rampě. Nepřeháním.
Psali jsme:
Rozhodně bylo výhodnější hrát se soudruhy z ÚV KSČ karty, vozit jim ze západu míšeňák (porcelán), podepsat antichartu a získat turné po Sovětském svazu – z lásky k tuzexovým bonům – než mít policejní hlídku ve dne v noci před dveřmi do bytu. Vždyť soudruzi byli na věčné časy. Chápejme proto disidentského zpěváka že o své vůli kráčí na ÚV KSČ v Praze a nabídne soudruhům vydávání časopisu pro mladé, s podmínkou, že jej bude šéfredaktorovat. Vstoupit do strany a stát se zaměstnancem. A jestli ne, zatlačí soudruzi v Orbisu, ideologickým vydavatelství Komunistické strany. Sebejistota plynula z toho, že před týdnem přijal u StB krycí jméno. K dohledání v zachovaném signálním svazku. Nádherné čtení pro sluníčkáře. Letos má přislíbeno vystoupit na Letné.
Tito „slušní“ vyšetřovatelé byli přesto vynervovaní; Věděli, že čekáme na jejich úlet. A hned odtelefonujeme do Hlasu Ameriky. Případu se chopí inspekce ministerstva vnitra, že praskly údaje - a ta bez pardonu posílala šlapat chodník.
Nebylo větší radosti, než když se civil vytasil s průkazkou StB. Vy si opsali služební číslo a zavolali do Vídně. Disidentskou naivností bylo, že po Listopadu 89 vyplave papír s úředně orazítkovanou platností, že váš krok byl obratem šifrován do Prahy agentem Hlas-Vídeň. V mém případě nařizoval anulování veškerých poznatků z mých výslechů, jelikož„ informuji Američany“ a vnitro musí Srpa okamžitě kompromitovat u ambasády ze spolupráce s StB. Podařilo se. Agent si to nyní rád v Parlamentkách přečte. Občas se potkáváme.
Projednávání soudu s bývalými příslušníky by se mohlo zvrtnout – a vyloučil bych veřejnost. Žalovanými jsou bývalí vnitráci JUDr. Zbyněk Dudek, JUDr. Karel Hájek, JUDr. Jaroslav Maryška, JUDr. Rudolf Pelant a Mgr. Jiří Šimák.
Co když poruší přísahu Československé socialistické – a promluví. Kdo-kdy-kde-co…. Jen Jazzová sekce tutlá desítky let krycí jména, která estébákům posloužila. A také skutečná nasazená včetně oblečení nasazených na mé sledování. Dokonce jsou nyní oceňována ministerstvem obrany za tzv. Třetí odboj a srdce puká nad jejich odvážností…. Co když promluví aktéři, kteří nám šli po krku ? Nebo stále platí „vy nás necháte na pokoji a my budeme mlčet?“
Skuteční odpůrci, nikoliv předlistopadoví, hákovali v montérkách už od Poučení z krizového vývoje a Slova do vlastních řad. Tedy od Srpna 1969. Jejich procesy byly za podvracení republiky: Battěk, Šilhan, Wurm, Mezník, Schopf, Vyroubal,Tesař, Šusterová, Kantůrková, Cibulka, Wonka, Müller, Jíra, Fursk, Mareš, Uhl, Dejmal, Frolík, Bašta, Čierny, Baše, Lukačovič, Šremer, Uhlová, Sigmund, Dostál, Čambula, Serrano, Havel, Dienstbier, Průša, Malý, Marvanová, Duka a další.
Snad si soud uvědomí, že epicentrum represí vznikalo v palicích ministerských úředníků, sekretariátech KSČ, zejména v Praze a Lidových milicí, v kádrových odděleních zaměstnavatele, uličních výborech a dychtivých dobrovolníků pomocné stráže Veřejné bezpečnosti. Žalovaní zaměstnanci byli až na konci tohoto pendreku.
Vše lze lehce zjistit: Dnes neplatí argumenty, ale argumentace. Televize o své vůli kategorizuje…. Trestně stíhaný. Dočasně jmenovaný. Možný podezřelý. Těžce nemocný, s příznaky nevyléčitelné choroby, pravděpodobně spoluviník mající blízko ke stykům s podezřelým, mohl vědět. Stávající předseda vlády je v televizi označen za bývalého předsedu atd. A žádný mokrý hadr třeba na tzv. Radu české televize, neplatí. Tresty jsou neúměrně vysoké, zdůvodnění jednoznačně neprokazatelná, písmoznalecké posudky z dílny ministerstva spravedlnosti soudy ignorovány a proklamovaná nezávislost justice hodna JUDr.Josefa Urválka.
A jak chcete mladé soudkyni vysvětlit pojmy, když s vámi nesdílí minulost? Co je to: Doložka nejvyšších výhod, profylaktická opatření, Helsinské dohody, zákon o některých přechodných opatřeních k dosažení veřejného pořádku nebo zákon na ochranu míru, Amnesty International, šatony, díra, kabéčko, co byl „nesouhlas se socialistickým řádem, narušování úsilí státních orgánů ke konsolidaci , odpor vůči politickým a hospodářským poměrům, při čemž….“ se odsuzují.
Dnešní normalizátor vypne mobil a hrdě plivne „jak jste s těmi komunisty mohli jednat….“ Ví houby, že nic neprobíhalo přímočaře, ale v každodenní konfrontaci nejenom politických, ale třeba i náboženských a morálních zásad.
Podle mne dnes záleží jen na pětici obžalovaných, zda dojde k provalu konspiračních bytů, finančních svazků, kdo byl ve sledovačce – jen na mne bylo osm konkrétních jmen na den. Popsáno oblečení, čísla tří aut, hlášení i průšvihy, když mne ztratili….. Mám adresy na dlani. Neví, že je nechávám dožít. V úterý 12.listopadu možná praskne, že současní žalovaní mají svědky. Bylo povinností v terénu úřadovat ve dvou. S mikrofonem ve třech. S fotodokumentací ve čtyřech. Možná se otevřou Sacherovy plechovky dřív než bude zrušen lustrační zákon. V Německu byla fašistická zvěrstva promlčena již za dvacet let. Tady je lustrák na věčné časy.
Jestli bývalí odpůrci režimu po třiceti letech bouchli do stolu, pak je to na Bohnice. Třeba chtějí rozkrýt disidentský úděl – na to jsou však malé ryby. Spíš vysychá zájem zahraničního investora.
Karel Srp, bývalý disident a politický vězeň
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
