Je obecně známo, že se začátkem roku 2014 v Iráku spojily nejrůznější frakce islamistů, bojujících v Sýrii proti Asadovi a v Iráku proti koalici vedené Spojenými státy. Na jaře toho roku nejenže džihádisté vystupňovali útoky na Asadovo vojsko, ale zaútočili i na pra­videlnou iráckou armádu a dobyli řadu velkých měst na se­veru Iráku. Po řadě územních zisků pak vyhlásili v červnu 2014 chalífát s názvem Islámský stát (IS), do jehož čela se postavil samozvaný kalif či chalífa Abú Bakr Bag­dádí. Islamisté útočili i na jim vzdo­rující, avšak málo vyzbrojené Kurdy, které nazývali „nevěří­cími psy“. Pročež Masúd Barzání, prezi­dent iráckého autonomního Kurdistánu, požádal mezinárodní společenství o dodávku zbraní.

Jako první iráckým Kurdům zbraně poskytly Spo­jené státy a Francie, následovala je Itálie, připojily se pak i Británie s Němec­kem. V srpnu 2014 dodávku zbraní pro kurdské milice schválila i česká vláda: "Jde o výzbroj ze starších zá­sob, u které se v souvislosti s přezbrojováním na moderní výzbroj podle standardů NATO nepřed­pokládá její využití. Naopak pro Kurdy, kteří žádají mezinárodní společenství zejména o ruční zbraně a munici sovětského původu, představuje dar významnou pomoc," uvedl mi­nistr obrany Martin Stropnický. Pozornost našich sdělovacích prostředků pak vzbudil v prosinci 2014 letecký most z Par­dubic do Bagdádu, kdy kurdským pešmergům naše armáda posílala přes 5 000 hlavic do reak­tivních protitan­kových granátometů RPG-7, v Pardubicích naložených do transportního letounu C-17 Globemas­ter amerického letectva. Náklad mířil přes Bagdád do kurdské metropole Irbílu na se­veru Iráku, tedy do centra irác­kého Kurdistánu. Zbraně tak obdržela irácká Pešmerga (ozbrojená složka iráckého Kurdistánu) a nikoli Li­dové obranné jednotky (YPG), nebo Jednotky ochrany žen (YPJ), které bojovaly v syrské Ko­bani u hranic s Turec­kem.

Když se začalo v Kobani bojovat, sledovaly televizní štáby, usídlené těsně za tu­recko-syrskou hra­nicí, jak se necelé tři tisíce mužů a žen z YPG a YPJ vaří v obleženém kotli, ostřelovaném přesi­lou džihádistů z Islámského státu, kterých podle tehdejších odhadů mělo být 8 až 10 tisíc. V nejkri­tičtější fázi bojů se ame­rická administrativa uvolila na padácích Kurdům sho­dit mu­nici a lékařský materiál, který jednotkám YPG poskytla irácká Vlaste­necká unie Kurdistánu (PUK), aby pak spo­jenci konečně zahájili nálety na pozice IS ve městě a kolem něj. Některé zbraně, americkým letectvem shazované v Kobani, namísto Kurdů získali islamisté, což bylo patrné i z videozáběrů, které zveřejnila agentura Reuters, u nás pak třeba iDNES. Video ZDE.

Dle návrhu mezinárodní koalice bojující proti Islám­skému státu se do pomoci obráncům Kobani jako regionální velmoc mělo zapojit i Turecko. To se ovšem do bojů odmítalo zapojit, přičemž kritizovalo i vyzbrojování Kurdů. Jeho údajná, některými našimi novináři tradovaná „pomoc“ spočívala v tom, že nakonec ustoupilo naléhání koalice a povolilo přesun iráckých kurd­ských milic Pešmerga do Kobani přes své území. Díky tomuto dlouho zdržovanému přesunu tam iráčtí pešmergové konečně dopravili to­lik potřebnou těžkou techniku (především houfnice) a dobyli strategickou vrchovinu u Kobani. „Zís­kání pohoří se může ukázat jako rozhodující mo­ment pro osud Kobani,“ uvedl tehdy Guney Yildiz, zpravodaj BBC. Což se potvrdilo, když syrské jednotky YPG začali iráčtí pešmer­gové podporo­vat svým dělostřelectvem.

V té době představitelé turecké diplomacie zdůrazňo­vali, že při ame­rické dodávce zbraní do Kobani nebyl využit turecký vzdušný prostor. Jak k tomu pozna­menala agentura AP, turecká vláda se totiž nechala slyšet, že je zásadně proti jakým­koli zá­silkám zbraní Kurdům v Sýrii. Načež americký ministr zahraničí John Kerry veřejně prohlásil, že americká pomoc Kurdům v Kobani je reakcí na kri­zovou situaci kolem města, což neznamená změnu ame­rické poli­tiky. „Já i prezident jsme hovořili s tureckými představiteli a ujistili jsme je, že se nejedná o změnu politiky USA. Jde o krizi a mimořád­nou situaci,“ řekl Kerry na jednom ze svých vystoupení.