Poměrně novou netradiční katalánskou stranu Ciudadanos, jež se na celošpanělském kolbišti pohybuje mezi třetí a čtvrtou nejsilnější partají a v Katalánku nemá ani jednoho starostu, volila čtvrtina všech voličů, kteří přišli k urnám. Je tedy vítězem voleb.

Slušelo by se jí poblahopřát, ale separatistické strany k tomu v sobě ještě nenašly dost slušnosti. Místo toho prohlašují, že vítězi voleb jsou právě ony a neznalí komentátoři to po nich opakují. Mají sice dohromady nadpoloviční většinu křesel v parlamentě, ale jaksi se už delší dobu nemohou mezi sebou dohodnout. Kromě toho osm jejich poslanců je buďto ve vazbě nebo uprchli ze země. To podle španělských zákonů znamená, že sice můžou přijmout poslanecký mandát (lze tak učinit i písemně), ale nemůžou delegovat někomu svůj hlas při hlasování (hlavně při hlasování o katalánském premiérovi). Jejich přítomnost je povinná, ale soudce začátkem měsíce prohlásil, že je z basy nepustí, neboť by se mohli vyhýbat spravedlnosti. A ti, co před ní utekli do Bruselu, budou po překročení hranice okamžitě zadrženi.

Někteří věznění separatističtí poslanci by mohli požádat o zvláštní povolení navštívit poslaneckou sněmovnu v den voleb s odůvodněním, že mají být zvoleni premiéry a přednést tam svůj kandidátský projev. K tomu už existuje jistý precedens. V osmdesátých letech o takové povolení požádal Bask Juan Karlos Ioldi, který byl obviněn ze spolupráce s baskickou teroristickou organizací ETA. Přivezli ho do parlamentu v policejním antonu, přednesl svůj projev „zatčeného uchazeče o premiéra“, ale nebyl zvolen. A tak ho policisté odvezli zpět do vazby a následně byl odsouzen k 25 letům vězení.