Zahraniční poskytovatelé finančních služeb mají možnost v ČR podnikat jak prostřednictvím pobočky usazené u nás, tak často i přeshraničně na základě tzv. notifikace. Ta v praxi funguje tak, že dotyčná instituce oznámí nejprve orgánu dohledu svého domovského státu záměr vstoupit na český trh a označí činnosti, které v ČR zamýšlí provozovat. Tento orgán poté informuje Českou národní banku, která doplní tuto instituci na seznam zahraničních finančních institucí, jež jsou na základě svobody volného pohybu služeb oprávněny své služby poskytovat v ČR.

Obecně proto platí, že zákazník by si před uzavřením smlouvy o poskytování finančních služeb s jakýmkoliv poskytovatelem, zejména však s těmi se sídlem mimo ČR, měl nejprve ověřit, zda je tento subjekt oprávněn příslušnou finanční službu v ČR poskytovat. Nejjednodušší způsob je prostřednictvím webových stránek ČNB v Seznamech regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu.

Pro českého spotřebitele z  nabídky zahraničních společností vyplývá řada dalších potenciálních rizik, a to zejména z těchto tří důvodů:

1. Zahraniční subjekt je zpravidla dohlížen orgánem dohledu domovského státu.
2. Smlouva se zahraničním subjektem je nezřídka uzavřena podle cizího práva.
3. Komunikace se zahraničním subjektem probíhá obvykle v cizím jazyce.

Kapitálový trh

Ke konci dubna 2017 bylo u ČNB registrováno téměř 2000 obchodníků s cennými papíry z členských zemí EU, kteří byli oprávněni k přeshraničnímu poskytování investiční služby na území ČR. Současně zde více než 30 zahraničních bankovních i nebankovních obchodníků s cennými papíry mělo zřízenou pobočku.

Podle informací ČNB někteří z těchto zahraničních obchodníků aktivně kontaktují potenciální zákazníky, a to zejména s nabídkou služeb ke spekulativním investičním nástrojům, jež nejsou primárně určeny laickým investorům. ČNB zde proto považuje za nutné zdůraznit několik rizik. Potenciální zákazník by měl před podpisem smlouvy zvážit v první řadě fakt, že tato smlouva bude zpravidla uzavřena podle cizího práva a případný soukromoprávní spor může řešit příslušný soud se sídlem v jiném členském státě EU.