Lubomír Vylíčil: Svěrací kazajka národů praská. Kolik švů zbývá k výbuchu?

Napadlo Vás někdy, proč je v naší vlasti celá řada měst a obcí s úplně stejnými názvy? Proč třeba kromě Přerova na Moravě existuje i Přerov nad Labem, kromě Plesné na Ostravsku i Plesná na Karlovarsku, proč k Rudicím na Blanensku existují i Rudice u Uherského Hradiště a Borotín u Boskovic má dvojče na Táborsku? Vysvětlení je docela zajímavé a k dnešku až neskutečně aktuální.

Noví Evropané

V dobách dávného feudalismu byla totiž vesnice (i s nevolníky v ní usazenými) zbožím a majetkem se vším všudy. Dala se zdědit i odprodat, dalo se jí ručit za půjčku. Zemské desky jsou plné podobných transakcí, kdy jeden feudál odprodává svou ves druhému, a to i s inventářem, dobytkem a pochopitelně i s usedlými nevolníky. Ti byli jen jednou z účetních položek soupisu.

Konečným cílem je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem vzniku světle hnědé rasy v Evropě

Když se pak nějakému z velmožů té doby zachtělo trochu zainvestovat a zvelebit dosud pustou a nezkultivovanou část svého panství, sháněl osadníky různě. Jednou z běžně používaných metod byla relokace, tedy prostě přemístění vybrané části nevolníků z jedné obce do pustiny. Jako když se dělí včelstvo v úle. Ty, ty a ještě ty, šafář už zařídí potřebné… , Další možností byla koupě nebo výpůjčka sedláků od kolegy, feudála. Šlo přece o investici. Nová ves časem ponese zisky a splatí tak náklady na pořízení inventáře.

Nikoho nezajímalo, že na původním místě zanechával starý hospodář svůj jabloňový sad, na který byl tak hrdý a který mu všichni záviděli a jeho mladý vnuk svou milou. Zkrátka: „Peřiny, hrnce a zemědělské nářadí naložte na vozy a zítra před kostelem…!“

A právě tito nešťastní a z kořenů vytržení „kolonisté“ pak své nové osadě dávali často jméno po vesnici, z níž pocházeli a na kterou po celý život nepřestali vzpomínat. Proč to připomínám? Proto, že na tuto dávnou, feudální praxi, jak se zdá moderní Evropa opět navazuje.

Jak? Tak třeba právě teď se do malé německé obce Sumte o sto stálých obyvatelích stěhuje 750 uprchlíků. Měla by se prý tak „využít“ opuštěná kasárna Bundeswehru na okraji obce. Že se tím zcela změní tvář vesnice? Že zahraniční muslimové přečíslí starousedlíky více než 7:1? Že tihle „noví Evropané“, kteří se podle německých zákonů mohou volně pohybovat i venku, mimo ubikace, zcela rozvrátí životy místních? No a?

Nikdo se Němců neptal

Poslechněte si, co o přístupu úřadů k místním řekl starosta obce Sumte Reinhold Schlemmer: „Nikdo se nás neptal, nás, jež tu žijeme, jestli nám to nevadí. Prostě jsme jednoho dne zjistili, že se tu otevře uprchlické zařízení pro tisíc lidí.“

Stejně, jako třeba v městečku Nieheim v Severním Porýní-Vestfálsku. Tam zase úřady ze dne na den prostě oznámily nájemníkům obecních bytů, že se musejí odstěhovat, aby tam místo nich mohli bydlet uprchlíci. Jednoduché, rychlé, praktické, že? Tak si podobná opatření pochvaloval například Winfried Kluth, profesor veřejného práva na Univerzitě Martina Luthera v Halle-Wittenbergu. Tento právník prohlásil doslova: „Jednou z výhod umístění v soukromých prostorách může být také to, že během jednání s dotčenými vlastníky se mohou uprchlíci nastěhovat do svých domovů ihned a na pravidelném nájemném se lze dohodnout až nakonec.“

Podobné příběhy dnes zažívá celé Německo. Obsazování (soukromých) prázdných bytů a objektů, zabírání vesnických kulturních středisek, vystěhovávání státních bytů, škol a tělocvičen… A všude stejně: nikdo se neptá. Chceš, nechceš? Máš nějaké své plány? Smůla. A že ti to „uprchlíci“ zničí a vybydlí? Ale fuj, ty rasisto! Tak na tebe si posvítíme!

Novodobí feudálové

Podobně to, podle pamětníků, probíhalo i dříve, před mnoha desetiletími, když se dovážela „pracovní síla“ do Německa, stejně jako o něco později, když se „zcelovaly rodiny“ převážně tureckých přistěhovalců. Nikdo se místních na nic neptal. Byli vždy postaveni před hotová vládní rozhodnutí.

Ani tehdy, ani dnes nešla žádná z politických stan do voleb s tím, že do země doveze ještě více muslimů, že bude zvýhodňovat a upřednostňovat přistěhovalce před místními a nebo že (jako ve Švédsku) zakáže debatu o problémech, které obyvatelstvo pálí. Ani referenda se o takovýchto věcech nevyhlašují. Můžeme proto uvažovat o Merkelové, Hollandovi a podobných týpcích z Evropské komise jako o novodobých feudálech?

Možná se tak oni sami cítí. Ale ve skutečnosti vykonávají jen, lépe či hůře, pouze úlohu brutálního šafáře, který klackem honí nevolníky podle pokynů shora. Pro získání správné perspektivy musíme totiž pohlédnout ještě o level až dva výše. Třeba k OSN, jejíž zmocněnec pro migraci Peter Sutherland prohlásil, že by „Evropská unie měla rozbít „národní jednolitost“ svých členských států a otevřít se migrantům z jiných kultur“.

Nebude bez zajímavosti připomenout, o jakého ptáčka se v tomto případě jedná. Místopředseda Goldman Sachs, místopředseda British Petroleum, význačný člen Bilderbergu, předseda Trilaterální komise, ředitel mezinárodní organizace pro obchod a cla GATT, první ředitel Světové obchodní organizace WTO, bývalý eurokomisař a jako třešnička na dortu poradce Apoštolského stolce a úřadu pro správu finančních záležitostí a majetku ve Vatikánu….

Vzpomínky na vlastní zemi

A tento představitel nejvyšších struktur nadnárodního byznysu řekl, po posledním zasedání Bilderbergu, které se konalo v rakouském Telfs-Buchenu, (shodou okolností) těsně před propuknutím uprchlické krize, ještě jednu nesmírně zlověstnou větu: „Evropa a USA nemají pouze morální, nýbrž zákonnou povinnost chránit utečence. Chci požádat vlády, aby spolupracovaly, aby pochopily, že suverenita je pouhou iluzí. Že pojem hranice je zastaralý. K tomu patří pochopit, že stará slova a vzpomínky na vlastní zemi je nutné pohřbít a že my všichni jsme jedno lidstvo.“

Na plnou hubu pak objasnil o co jde jistý Thomas P. M. Barnett, americký vojenský plánovač, praktický a prostořeký, jak už zbrojnoši bývají: „Konečným cílem je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem vzniku světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí Evropa přijmout ročně 1,5 milionu přistěhovalců z třetího světa. Výsledkem tak bude vznik populace s průměrným IQ 90, lidí, kteří budou příliš hloupí na to, aby chápali, ale dost inteligentní, aby pracovali.“ Za tuhle otevřenost ho asi šéfové nepochválili….

Šlechtění nové evropské rasy

Takže kdo je skutečným feudálem dneška už začínáme tušit. Viditelní jsou sice jen pohůnci, správci a šafáři, ale z jejich činů lze vysledovat obrysy plánů nových knížat a velmožů. Už ne přesídlování vesniček a desítek nevolníků, ale celých národů a milionových mas. Už ne šlechtění včelstev, ovcí a koní, ale lidstva. Nás.

Máme se při pohledu na tak nesmírnou sílu, která mění vlády „suverénních“ států a vyvolává války podle potřeby, při pohledu na sílu, která ovládá světová media a která má v každé, sebebezvýznamnější zemi světa tisíce dobrovolných i nedobrovolných spolupracovníků cítit malí, slabí a bezmocní? No, jak se to vezme…

Revoluce a lidové bouře

Jednak žádný plán nikdy úplně nevyjde. Navíc pak každý lidský plán bez výjimky obsahuje krizová místa, kde se může zvrtnout a zvrátit ve svůj pravý opak. V takovýchto uzlových bodech pak, i v tom nejtvrdším feudalismu, propukaly revoluce, lidové bouře a selská povstání, které dramaticky měnily sebepromyšlenější plány vrchnosti. Anglický král Karel I i francouzský Ludvík XVI by mohli vyprávět!

Naší největší nadějí je však (paradoxně) nadutost a bohorovnost mocných. Představa, že když mi prošlo to a tohle, tak můžu chtít i tamto. A že hloupý lid mi to nakonec skousne všechno. Na tuto představu už v historii dojelo mnoho vlád a vládců.

Vzpomeňme jen na Marii Antoinettu, která pyšně a necitlivě prohlásila na adresu svých poddaných: „když nemají chleba, tak ať jedí třeba koláče..“ A neuplynuly ani 3 roky a kráčela vzhůru ke gilotině. Anebo moudrý a předvídavý Ústřední výbor KSČ, který na jaře 1989 projednával plány „s výhledem do roku 2000“.

Ano, tak jako tehdy, na jaře roku 1789 i na jaře roku 1989 se i dnes začínají objevovat čím dál častější náznaky poruch a zádrhelů v systému, které mohou naznačovat něco většího. Naposled třeba nejnovější dokument hnutí Pegida z Německa.

Deset bodů ke změně Německa a Evropy

Toto lidové, spontánní hnutí německých občanů, bojujících proti islamizaci Německa a Evropy, shrnulo a zformulovalo toto pondělí své požadavky do deseti bodů.

Za citování by stálo všech deset, ale pro nedostatek místa dovolte alespoň úryvek z bodu 10 a ze závěru: „musíme opustit tuto šikanující prodejnou EU“, „Současná EU nebude nikdy reformovatelná“ a „My, lidé evropských národů, se musíme sjednotit, abychom bránili a zachovali naše hodnoty, naši kulturu a naši svobodu. Musíme se spojit proti samozvaným králům a královnám z Bruselu.“.

Vida! Takže už i Němci, kteří dosud z EU nejvíce profitovali a kteří EU donedávna nekriticky milovali, už od ní dávají ruce pryč. A demonstrují jich, proti Merkelové i Bruselu, desetitisíce. Což je v disciplinovaném a politickou korektností svázaném Německu unikát! Zkrátka, zdá se že to „elity“ tentokrát fakt přepískly. Pozice německého šafáře se stává neudržitelnou a rozzuřený lid už spolu s ním odmítá i celý jeho úřad – Evropskou unii.

Znovu na Albertov

Tak, jako před šestadvaceti lety, v roce 1989, se to (jak se zdá) právě začíná lámat ve velkém a v Evropě vůdčím Německu. Doufejme, že tak jako tenkrát, se teď i okolní porobené země přidají. Ostatně za pár dní tu máme výročí. Proběhne, jako obvykle, řada nejrůznějších vzpomínkových akcí a demonstrací. Ale na jedné z nich, jak se to zatím jeví, by mohl promluvit president České republiky na stejném místě a možná i na stejném podiu, jako jeho sympatizanti z řad Bloku proti islámu, kteří ho přijdou podpořit. Jacísi (zatím) disidenti dneška.

Naše elity z toho samozřejmě už teď šílí. Vědí, že režim, kterému slouží je cizí, zvrácený a českému národu nepřátelský a že ho většina obyvatelstva za svůj nepřijala. Dávno už rezignovaly na předstírání nadšení nebo souhlasu lidu. Už se jen, tak jako v roce 1989, snaží zachovat alespoň zdání poklidu a rezignovaného akceptování aktuální politiky, alespoň navenek bez větších protestů.

Oni dobře vědí, že od pár stovek „ztroskotanců a samozvanců“ na Škroupově náměstí, až k milionu lidí na Letné stačilo kdysi méně než půl roku. Mají nahnáno. Protože Německo je už zřetelně těhotné převratem, nebo občanskou válkou. Svěrací kazajka národů, zvaná Evropská Unie, praská ve švech. Možná, že už zbývá jen pár stehů a rozpadne se.

Ovšem do poslední chvíle, dokud nepraskne ten úplně poslední, není vidět, na kolika stezích to ještě drží. Tak, jako v roce 1989.

Což proto takhle, zajít 17. listopadu ve 14 hodin na Albertov, na demonstraci u příležitosti 26. výročí té vlny převratů, která změnila tvář Evropy? Můžeme být tím příslovečným posledním stéblem trávy, co velbloudovi zlomí hřbet.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele