Napadlo Vás někdy, proč je v naší vlasti celá řada měst a obcí s úplně stejnými názvy? Proč třeba kromě Přerova na Moravě existuje i Přerov nad Labem, kromě Plesné na Ostravsku i Plesná na Karlovarsku, proč k Rudicím na Blanensku existují i Rudice u Uherského Hradiště a Borotín u Boskovic má dvojče na Táborsku? Vysvětlení je docela zajímavé a k dnešku až neskutečně aktuální.

Noví Evropané

V dobách dávného feudalismu byla totiž vesnice (i s nevolníky v ní usazenými) zbožím a majetkem se vším všudy. Dala se zdědit i odprodat, dalo se jí ručit za půjčku. Zemské desky jsou plné podobných transakcí, kdy jeden feudál odprodává svou ves druhému, a to i s inventářem, dobytkem a pochopitelně i s usedlými nevolníky. Ti byli jen jednou z účetních položek soupisu.

Konečným cílem je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem vzniku světle hnědé rasy v Evropě

Když se pak nějakému z velmožů té doby zachtělo trochu zainvestovat a zvelebit dosud pustou a nezkultivovanou část svého panství, sháněl osadníky různě. Jednou z běžně používaných metod byla relokace, tedy prostě přemístění vybrané části nevolníků z jedné obce do pustiny. Jako když se dělí včelstvo v úle. Ty, ty a ještě ty, šafář už zařídí potřebné… , Další možností byla koupě nebo výpůjčka sedláků od kolegy, feudála. Šlo přece o investici. Nová ves časem ponese zisky a splatí tak náklady na pořízení inventáře.

Nikoho nezajímalo, že na původním místě zanechával starý hospodář svůj jabloňový sad, na který byl tak hrdý a který mu všichni záviděli a jeho mladý vnuk svou milou. Zkrátka: „Peřiny, hrnce a zemědělské nářadí naložte na vozy a zítra před kostelem…!“