Marek Kyncl: Černý kůň ruských prezidentských voleb

Pavel Grudinin je úspěšný podnikatel v zemědělství. Narodil se roku 1960 a od 12 let pracuje v Sovchozu Imeni Lenina, (dnes akciová společnost). Z řadového dělníka, který vystudoval nejprve střední a poté vysokou školu se v roce 1995 vypracoval na ředitele a pozděni i na významného akcionáře tohoto podniku. Sovchoz Imeni Lenina je v Rusku legendou. Jedná se o zemědělský podnik, dodávající jahody a jablka do hlavního města. Podnik nevyplácí žádné dividendy, zato mohutně investuje do vlastních technologií a, především, do sociálních vymožeností svých zaměstnanců. Dnes podnik zaměstnává 12 tisíc lidí, průměrná výplata dělníka činí 78 000 Rublů (pří průměrné mzdě pracujících, učitelů a lékařů 24 000 Rub). Podnik pro své zaměstnance staví kvalitní byty, které jim dává na dvacetileté bezúročné půjčky (reálný hypotéční úrok v RF činí minimálně 9,5%), postavil a organizoval školu, která patří mezi nejlepší v Rusku. Pavel Grudinin je živoucí legendou. Má reputaci schopného podnikatele, čestného člověka, není zapleten do žádných skandálů, má spořádanou rodinu a čtyři děti.

Kromě ekonomického vzdělání a skvělých výsledků neschází Grudininu odvaha nazývat věci pravými jmény a navrhovat neortodoxní řešení.

Rusko se v předvečer prezidentských voleb nachází ve složité situaci. Z jedné strany existuje ve společnosti široká podpora zahraniční politiky Vladimíra Putina, zároveň snad není duše, která by nevnímala reálný rozklad společnosti a všudypřítomnou apatii. V Rusku, které by s hlediska svých přírodních zdrojů a dostupných technologií mělo být jednou z nejbohatších zemí planety, žije okolo 40% lidí na hranici chudoby. V důsledku liberálních reforem, provedených za vlády prezidenta Jelcina pod vedením amerických poradců, se většina zdrojů země ocitla v rukách oligarchů, kteří pohádkově zbohatli a své peníze vyvedli a vyvádějí za hranice. Nehledě na americko-ruské slovní přestřelky, existuje v ekonomické oblasti mezi ruskou vládou a americkými zájmy široká shoda. Ruská měna je přivázána k americkému dolaru a centrální banka se drží pravidel „Currency Board“. Jinými slovy se jedná o to, že nové emise rublů musí být kryty nákupen amerických dolarů nebo jejich ekvivalentu (například amerických vládních dluhopisů). Úrokové sazby v RF začínají na 8,5% a je zřejmé, že peníze takto získané ve svém důsledku pomáhají západním ekonomikám, zatímco v domácích podmínkách chybí. To samé je možné říci o výnosech z přírodního bohatství. V Rusku je téměř nemožné získat financování, v katastrofální situaci je infrastruktura, ve školách se děti učí na dvě směny. V zemi, která se rozprostírá na 11 časových pásmech není jediná dálnice, nebo rychlostní železnice, která by spojovala ohromná prostranství. Katastrofálně podfinancován je celý veřejný sektor.

Tento stav dokonale vyhovuje kosmopolitním oligarchům a třídě podnikavců a korupčníků, kteří jsou na nich nějakým způsobem závislí. Nespokojená je zejména střední třída, tedy podnikatelé, kteří se pohybují v podmínkách reálné ekonomiky a pracující, tedy v podstatě každý, kdo je nucen si v Rusku vydělávat na chleba. Tito lidé si velmi dobře uvědomují, že ekonomická i společenská situace se postupně zhoršuje. Nejedná se pouze o pokles reálných příjmů obyvatelstva a podniků, operujících na domácím trhu, ale rovněž o nárůst reálné daňové zátěže, cen na elektřinu, palivo a další uměle vytvořené náklady. Střední třída jsou lidé, kteří nevidí svou perspektivu ani cíl života v zahraniční a svou budoucnost spojují s budoucností své vlasti. Proto není divu, že programy opozičních kandidátů, kteří se dosud ztotožňovali především s Jelcinovskými „reformátory“ nejsou pro tyto lidi nijak přitažlivé. Proto se i Vladimír Putin donedávna těšil jejich masivní podpoře, protože neměl reálnou alternativu. Kromě toho se za panování Putina životní podmínky v Rusku jednoznačně zlepšily.

Nelze ani říci, že by Putin byl příznivcem či strůjcem korupce. Korupce a nepotismus jsou nemoci stravující ruskou společnost od nepaměti a Vladimír Putin udělal mnohé pro jejich eliminaci. V Rusku se za jeho vlády nijak zvlášť nepotlačují ani politické svobody a pokud k tomu dochází, je to především v důsledku bojů o moc a obchodní zájmy na místní úrovni. Přes to všechno lidé necítí naději v budoucnost a velmi dobře si uvědomují, že pozitivní zprávy šířené sdělovacími prostředky jsou Potěmkinovou vesnicí. Mnohým neunikla únava i jakási bezradnost prezidenta při výroční tiskové konferenci. K prezidentovi se obraceli lidé jako k instanci poslední záchrany a on se jim snažil poctivě pomoci. Putin vyslyšel ředitele závodu na zpracování ryb, který si mu stěžoval, že nemá co zpracovávat, protože podnikatelé, kteří dostávají licence na výlov, ryby místo do Ruska ke zpracování, vyvážejí přímo do Japonska, Číny a Koreje a ještě jsou osvobozeni od daní. Prezident pomohl i nešťastnému dědečkovi, který se dostal do střetu se zákonem v důsledku toho, že upevnil na krk své kravičky, která se ráda toulala, GPS tracker, za což mu hrozilo vězení. Vladimír Putin okouzlil svou inteligencí, znalostmi i vystupováním, nicméně dal zároveň najevo, že významné změny v jeho politice v budoucnu očekávat nelze. V ekonomické oblasti je Vladimír Putin liberál a jinou než liberální politiku, zřejmě dělat neumí, nebo nechce. Současně je Putin je obklopen dávnými souputníky, které není ochoten hodit přes palubu v zájmu budoucích změn. Budoucí perspektiva s Putinem proto vyvolává mnohé asociace s érou Leonida Brežněva – v dobrém i ve špatném.

Do této situace přináší Pavel Grudinin závan čerstvého větru a pro mnohé i naději. Grudinin je brilantní řečník. Každé jeho slovo je podložené pádnými argumenty. Navrhuje převést do rozpočtové sféry infrastrukturní společnosti a podniky, zabývající se těžbou nerostných surovin, omezit tarify na energie, zavést znovu státní monopol na alkohol. Program Grudinina je inspirován Norskem a Finskem v sociální oblasti, Čínou v oblasti rozvoje průmyslové výroby. Rozumí problémům obyčejných podnikatelů a lidí a, na rozdíl od všech ostatních, může ukázat, co pro ně udělal a jaký vedl dosavadní život. Grudinin nekritizuje vše a za každou cenu. Jako ministry by například ponechal na postu populárního Sergeje Lavrova (zahraničí) a Sergeje Šojgu (obrana). Na obvyklý dotaz, kde chce na všechny reformy vzít peníze, odpovídá s úsměvem, že zdroje jsou. Na rozdíl od jiných politiků však již v následující větě ukazuje, kde konkrétně. Například v bytě plukovníka Ministerstva vnitra Zacharčenka, kde bylo při domovní prohlídce nedávno nalezeno 9 mld. Rublů. Po vzoru Saudské Arábie Grudinin naznačuje, že uvězní oligarchy, alespoň do té doby, dokud nepřevedou nazpět do Ruska převážnou část svých peněžních aktiv. Od jiného kandidáta by to znělo jako populismus. Nikoliv od Grudinina.

Ruská státní rozhlasová stanice Vesti FM (obdoba českého Radiožurnálu, či Plus) uveřejnila 27. prosince v průběhu prestižního diskusního pořadu „Úlný kontakt“ prognózu hlasování mezi třemi kandidáty: Vladimírem Putinem, Vladimírem Žirinovským a Pavlem Grudininem. Výsledky ohromily i samotné pořadatele. Vladimír Putin obdržel 50%, Vladimír Žirinovský 5% a Pavel Grudinin 45% hlasů.

Kandidatura Pavla Grudinina představuje zajímavé dilema i pro USA a jejich spřátelené státy. Doposud se Američané a jejich satelity ostře vymezovali proti Putinovi, kterého by nejraději viděli mimo prezidentský úřad ve vidině, že by se na jeho místě mohl ocitnout někdo podobný Borisu Jelcinovi. Přitom amerikou protěžované osobnosti vzbuzovaly u Rusů buď nezájem nebo přímo odpor. Podrývání pozice Vladimíra Putina v nynější situaci je mnohem riskantnější. Případné vítězství Pavla Grudinina by mohlo přinést svěží vítr nejen do ruské, ale i do světové politiky a ekonomiky, protože problémy, které trápí dnešní Rusko nejsou v mnoha ohledech cizí ani evropským zemím a vlastně ani střední třídě v USA a odezvu by tam mohly nalézt i řešení Pavla Grudinina. Přitom Rusko není zdaleka zaostalou zemí, jako například Venezuela, kterou bylo možné při pokusu provést socialistické reformy ekonomicky zardousit. Rusko disponuje nejen přírodními zdroji, ale i vyspělými technologiemi, vzdělaným obyvatelstvem a jednou z nejsilnějších armád světa a proto by mohlo program Pavla Grudinina úspěšně uvést do života, z čehož by mohlo mít mnoho doposud vlivných lidí v budoucnu těžkou hlavu.