Nějak se mi nezdá, že by se na to ptali o tolik frekventovaněji než kdy dřív „jen" proto, že slavíme v těchto dnech 28. říjen – svátek vzniku Československa. Nějaký čertovský hlásek mi našeptává, že to daleko spíš bude kvůli imigrační krizi a kvótám... Možná. Faktem ale je, že otázka je vždy formulována tak, že jasně naznačuje, že opuštění EU je považováno za nemyslitelný úlet. Za katastrofu, která ani nemůže nastat. Asi jako když se mluví o třetí světové, a všichni chápou, že patrně nenastane, protože ta vize je tak strašná, že nikdo osudný čudlík nakonec nezmáčkne.

Fakt úlet? Fakt tak strašná hrozba?

Zbytečný je ten povyk. Ne, já NEJSEM pro urychlené vymýšlení plánů, jak během příštího volebního období EU opustit. Máme trochu urgentnější starosti - jako třeba čerstvě schválený sedmdesátimiliardový schodek státního rozpočtu při současném růstu české ekonomiky o 4,6 %. (Trapas jako hrom, protože neexistuje ani jediná ekonomická teorie, která by ospravedlňovala jakýkoliv schodek při tak obrovském hospodářském růstu.) Tohle nás pálí mnohem víc. Ale na druhou stranu: Není trochu mimo mísu podléhat hysterii, kdykoliv na hypotetický odchod z EU přijde řeč?

Zcela realisticky se mluví o tzv. Brexitu. Zajímavé je, že když finanční trhy slyší o vystoupení Velké Británie z EU, nezačínají panikařit, libra neoslabuje, britské akcie se nepropadají – ale přesně naopak. Vystoupení Británie z EU je kupodivu finančními trhy chápáno jako snížení ekonomické zátěže. Nikoliv jako katastrofa.