Poněkud mě zarazil způsob, jakým Ivan David, dnes již europoslanec za SPD, chápe neziskové organizace a vůbec demokracii. Z jeho článku, který vyšel pod názvem Mnohé neziskovky jsou ve skutečnosti politické bojůvky (k přečtení zde), jsem získal dojem, že Ivan David by byl rád, kdyby politiku mohly dělat jen politické strany. V momentě pak, když některá vyhraje, by měli všichni držet ústa a čekat až do příštích voleb, že se třeba rozdělí karty jinak. Takto ovšem fungují „demokracie“ v Rusku, Turecku či Kazachstánu a začíná se tomu blížit Maďarsko.

Novináři přeci ohněm voleb neprocházejí

Politika je správa věcí veřejných a měli by se do ní zapojit pokud možno všichni. Může se tak stát účastí ve volbách, členstvím v politických stranách, různých spolcích či aktivitou jednotlivců. Je legitimní, že se každý snaží dosáhnout svých cílů. Jestliže strany (vládnoucí či opoziční) dostávají na svoji činnost příspěvky ze státního rozpočtu, není důvod, aby je nedostávaly i „politické neziskovky“, když použiji tento podivný termín. Také o něco usilují (například Transparency International se snaží o potírání korupce) a i když nesoutěží ve volbách o politickou moc, jsou pro demokracii důležité, protože upozorňují – jako v tomto případě – na korupční jednání. Je to podobné jako s tiskem. Novináři přeci také „nesahají“ po politické moci, ale pro zdravou demokracii jsou nenahraditelní.