Blížící se konec října připomíná po desetiletí událost, jež se mnohým současníkům zdá natolik vzdálená, že si její „updatované“ repete nedovedou ani v těch nejčernějších snech představit. Přitom pravděpodobnost, že k němu v nebližších týdnech či měsících dojde, je – za splnění určitých podmínek - vysoce pravděpodobná. O čem je řeč? O náhlém krachu newyorkské burzy, jenž se do reálné ekonomiky promítl deset let trvající depresí a zdecimováním velké části americké a evropské střední třídy.

Klíč k pochopení v učebnicích nenajdeme

Hledáme-li vysvětlení příčin tohoto prudkého zhroucení finančních trhů a následné hospodářské krize, pak si s mainstreamovými učebnicemi ekonomických dějin asi nevystačíme. Dočteme se v nich, že za prudkým pádem hodnoty akcií stál velký počet příliš levných úvěrů, umožňujících nákupy akcií i lidem s velmi nízkými příjmy, neexistence pojištění vkladů či restriktivní politika FED v prvních týdnech krize, vynucená zlatým standardem. To vše je jistě pravda, nikoli však celá. A jak to tak bývá, to, co je v nich zamlčeno, je často hlavním klíčem k pochopení celé řady důležitých souvislostí. A - ekonomové prominou - k jeho nalezení není ani třeba být promovaným odborníkem na složité aspekty vládnoucího finančního systému. Už proto, že zde nejde jen o peníze, ale primárně o moc.

Čtěte ZDE: Fata morgána hospodářského oživení: Americká centrální banka přiznala víc, než sama chtěla. Dluhové šílenství horší než před krizí. Od propasti není cesty zpět. Jak moc nás to bude bolet?