Pokud se má Národní galerie zpronevěřovat svému poslání, měla by nejdříve vzniknout široká odborná diskuze a ani ta není zárukou, že by vývoj šel správným směrem, poněvadž je řada příkladů z minulosti, kdy se celé okruhy odborníků mýlili. A dnes se mýlení, někdy i záměrné, šíří čím dál tím víc.

Současná Národní galerie dává najevo, že by se nejraději svých historických budov zbavila, vystavila na Zelené louce kuriózní super galerii, ale to je naprosté nepochopení města Prahy. Praha je historické město podobně jako Benátky a proto je i umění umístěno v historických budovách. Nové agresivní budovy muzeí se staví v místech, kde významné historické budovy chybí a Praha je, bohužel, za posledních třicet let zaneřáděná mnoha zbytečnými stavbami a potřebovala by spíše ochranu než agresi.

Rád bych připomněl setkání klubu ředitelů velkých světových uměleckých muzeí (BIZOT Group), které se konalo v Praze v r. 2010. Část zasedání byla i ve Veletržním paláci, který všichni obdivovali a prohlásili, že je to náš nejvýznamnější exponát a že je neuvěřitelné vystavovat moderní umění v dobové architektuře takové kvality.

Dnes je Veletržní palác opět prázdný jako před mnoha lety. Je smutné tam vejít.