Na účast chorvatských dobrovolníků oficiálně reagovalo Ministerstvo zahraničí Ruské federace vyzvalo vládu v Záhřebu, aby zabránila účasti těchto dobrovolníků v bojích na Ukrajině.
Na fašizující tendence chorvatských fotbalových fanoušků upozorňovala několik let po sobě britská média, ať to byla reakce na černošského hráče italské reprezentace Maria Balotelliho, dále při jiném utkání s Itálií se na chorvatském hřišti objevila do trávy vystříhaná svastika nebo Britové také píší o šéfovi chorvatských fanoušků rockerovi Marku Perkovićovi, který je známý svým nacistickým pozdravem. Podobné chování zaznamenala dokonce australská média při tenisovém utkání v Davis cupu, kdy chorvatští fanoušci zdravili svůj tým hajlováním.
Pochopitelně velmi citliví na jakýkoliv náznak nárůstu fašistických tendencí v chorvatské společnosti jsou Srbové. Miodrag Lint, který je zástupcem srbských vyhnanců z Chorvatska letos v létě vyjmenovával všechny chorvatské hříchy od ničení památních desek připomínající odboj až k nucení dětí pravoslavných Srbů žijících v Chorvatsku, aby přešly ke katolíkům. Ale také Lint připomněl zpívání fašistických písní a hajlování na sportovních utkáních, koncertech a sprejování fašistických symbolů na zdi chorvatských měst.
Jeden z nejznámější Srbů žijících v Chorvatsku profesor filosofie a sociologie Svetozar Livada současnou situaci okomentoval: „Ve druhé světové válce jsme nad fašismem fyzicky zvítězili, ale po stránce duševní nikoliv. Pod nálepkou bratrství a jednoty našich národů jsme řešili všechny problémy. Ale, jak vychází nyní na povrch, problémy jsme jen zametli pod koberec.“
Srbsko však oficiálně reaguje ústy svých představitelů na chování Chorvatů velmi opatrně. Nejčastěji se kriticky vyjadřuje k neochotě v chorvatských městech, kde žije srbská menšina zavádět nápisy rovněž v srbštině ( viz například rozhovor prezidenta Tomislava Nikoliće , mimo jiné nazvaný Nacionalismus v Chorvatsku má stále dominancil).
Co se to děje za humny
Švýcarsko bylo něčím takovým, co se jim děje za humny bylo šokováno, když dopisovatel deníku Neue Zürcher Zeitung popisuje, co viděl v Záhřebu. Píše o strašidelném pochodu černých košil před chorvatským parlamentem – Saborem, všiml si také, že dva chorvatští biskupové vložili svůj podpis pod petici horující za fašistický pozdrav Za vlast do chorvatské armády (Fürs Vaterland – bereit in der kroatischen Armee einführen) a podivil se nad tím, jak může levicově-centristická koaliční vláda Zorana Milanoviće nad tím mávnout rukou. Proto se autor analýzy hned v úvodu ptá: „Je v Chorvatsku nacionalismus na vzestupu?“. Odpověď vidí v tom, že Chorvatsko se nachází před volbami a proto „otočení vpravo nabírá hlasy, zatímco levá pozice je ztrácí.“
Tuto neděli 8. listopadu se konají parlamentní volby
Další vysvětlení vidí švýcarský novinář v tom, že se od roku 2008 nachází chorvatská ekonomika v krizi, kdy navíc ji dnes tíží patnáctiprocentní nezaměstnanost. Podtrhuje, že Chorvatsku z krize nepomohl ani vstup do EU před dvěma lety.
Co zejména podle deníku Neue Zürcher Zeitung nahrává chorvatskému nacionalismus je proud utečenců, kteří přecházejí přes chorvatská kukuřičná a slunečnicová pole ze Srbska. V tu chvíli vybuchl chorvatský premiér Milanović s tím, že „Srbsko není fungující stát, a proto jsme cítili povinnost uzavřít hranici.“ Vznikla pětidenní "obchodní válka" mezi Záhřebem a Bělehradem, která byla utlumena zásahem z Bruselu. S tím souvisí obava zemí EU, že v případě snížení nebo dokonce zavření hranic pro uprchlíky v Německu a Rakousku může dojít k vážnému konfliktu mezi státy bývalé Jugoslávie, jejichž vztahy díky utečenecké vlně jsou opět velmi napjaté.
Popis dění v Chorvatsku nakonec Neue Zürcher Zeitung dokresluje uvedením toho, že chorvatská společnosti je rozdělená na dvě skupiny podle toho, jak která reprodukuje minulost. První skupina představuje pokrokový - sekulární směr a druhá část obyvatel se prezentuje konzervativním - katolickým směrem. Podle švýcarského komentátora je bitva vedená mezi levicí a pravicí, která nedovolí etablování určité jediné autority.
V nastávajících nedělních volbách se dává větší šance pravici, neboť tomu značně dopomohla utečenecká vlna. Takže současná tolerance nacionalismu ze strany Sociálně demokratické strany a premiéra Zorana Milanoviće se zdá vyšla naprázdno.
Chorvaté sami o sobě
Nejuznávanější chorvatský politolog profesor Tihomir Cipek v rozhovoru pro chorvatský deník Večernji list rozebírá fašistické tendence: „Stejně jako v jiných zemích EU nemáme v parlamentu pravicové neofašistické extrémistické strany. Je tu jedno „ale“, kterým je nevyrovnání se s minulostí. S koncem komunistických diktatur byla snaha oddělit od sebe antifašismus a komunismus. To není možné, neboť všechen protifašistický odpor byl veden komunistickými stranami. Teorie ovšem dává na jednu rovinu totalitarismus a fašismus. Když však komunismu odeberete antifašismus, co bude znamenat evropský antifašismus? Komunistické režimy ve světě pozabíjely daleko více lidí, než fašisté a přesto je mezi nimi velký fundamentální rozdíl. Komunisté nikdy netvrdili, že někteří lidé nejsou lidé. Proto v Chorvatsku nevznikla přes noc fašistická společnost a navíc zde existuje trend prohlásit vše, co se nerovná liberálním hodnotám, že je fašizující…. Proto chorvatští liberálové nazývají konzervativizmus fašismem, a tím se ztratí rozdíl mezi konzervativizmem, liberalismem, fašismem a sociální demokracií.“ Tihomir Cipek se dále dostává k příkladu a tvrdí, že maďarský premiér Orbán je považován za fašistu a přitom podle něj se jedná o konzervativního pravičáka, který není extrémistou.
Daleko lépe než uznávaný politolog vystihla pro nás situaci v chorvatské společnosti herečka a nyní populární komentátorka všeho dění Jelena Veljača, píšící pro deník Jutarnji list : „V době mého dětství bylo „in“ nosit lewisky pětsetjedničky a být Chorvatem: Náhle balón, ve kterém jsem žila, splaskl a ocitla jsem se díky výchově svých rodičů nevychovaná ve světě, kde je primární to, jak rozpoznat Srba podle příjmení, podle espézetky nebo jestli má někdo z Chorvatů příbuzné v Bělehradě. Co se týče mne, ještě díky jugoslávské výchově, dodnes v hovoru používám automaticky některá srbská slova namísto chorvatských. Když se mne ve škole v oné citlivé době ptali, zda budu chodit na náboženství, řekla jsem nikoliv… Romů se paní, dříve soudružka učitelka ani neptala. Nás několik oddělila od ostatních a pak se nás zeptala, zda naši rodiče budou volit Tudjmana (první chorvatský prezident představitel pravicové Chorvatského demokratického společenství). Jedna spolužačka hrdě odpověděla, že ne. Já jsem nevěděla, to byl také hřích…“ Takto popisuje herečka Jelena Veljača jednoduše rozpory v chorvatské společnosti a k tomu pak dodává: „Stalo se, že dějiny a historie byly v našich zemích léta využity k pochybné agendě, byla to desetiletí, ale možná také i století?“
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
