Problém je, že nemorální není vždy v rozporu se zákonem. Ale buďme konkrétní; např. Klausova amnestie v závěru jeho funkce prezidenta, kdy omilostnil super zloděje byla nemorální, ale v souladu s pravomocemi prezidenta. Stejně tak v menším – je naprosto nemorální, když za černou jízdu tramvají se vymáhají (zatím) desetitisíce. Stejně tak je nemorální předstírat chorobu, celý život nepracovat a pobírat od státu dávky na všechno možné i nemožné.  

V mezinárodním měřítku lze za nemorální označit cely společenský řád – kapitalismus. Když cca 2% lidí vlastní přes polovinu světového bohatství, je zřejmé, že ti, kdož jsou t.z. za vodou, si museli přivlastnit značnou část hodnoty práce jiných (nepočítaje podvody a kriminalitu) a to je nemorální. Leč takový se systém a ten prokázal největší životnost a úspěšnost, zatím co jiné zanikly a nebo se transformují. Nůžky mezi bohatými a chudými se povážlivě rychle rozevírají a nebylo by dobré, kdyby došlo k sociálním bouřím a tekla krev. Analytici z různých zemí již delší dobu konstatují, že se kapitalismus musí transformovat, aby nedošlo k takovým krizím, které v minulosti vedly až k válkám.

Jednou z nehnusnějších amorálností je lichva, která je v různých podobách součástí kapitalistického systému. Vždy, když se projednává její omezení, tedy alespoň částečně, nastane řev, že je to proti svobodě podnikání. Zde je v přímém střetu to morální a nemorální.