I.Úpadek reprezentativní demokracie

V mé přednášce nejprve popíši, jak se projevuje úpadek reprezentativní demokracie, po té se budu zabývat otázkou, proč nejenom etablované strany, ale i představitelé mimoparlamentní opozice vytváří dojem, že reprezentativní demokracie stále funguje tak jak o tom fantazírují učebnice politologie. Závěrem nastíním obrysy nezbytné změny politického systému. Přestože budu kritizovat jak etablované politiky, tak i mimoparlamentní opozici, tak jsem si vědom toho, že v obou skupinách existují některé výjimky, které si tuto kritiku nezaslouží.

V první polovině minulého století předpověděli političtí filozofové Osvald Spengler, Hannah Arendt a Karl Jaspers, že se demokracie bude stále více podobat diktatuře. My máme to pochybné privilegium, že zažíváme uskutečňování této předpovědi jako dramatický úpadek reprezentativní demokracie a symptomy hrozícího technofeudalismu.

Na počátku 90. let minulého století jsme zaznamenali krátké vzepětí autentické reprezentativní demokracie, ale již od konce devadesátek pokračuje demolice demokratického uspořádání ve všech v evropských státech. A od tzv. pandemie zažíváme rychlý skluz k dohlížitelskému státu a na obzoru se již tyčí silueta elektronického totalitarismu.

Strany již nereprezentují voliče