Přečetl jsem si jednu analýzu, ve které se píše:
Průměrný věk praktického lékaře pro děti a dorost je kolem 60 let.
Vysoký věk praktických dětských lékařů se v budoucnu nejvíc dotkne Prahy a Středočeského kraje. 

Ale například i v Jihomoravském a Ústeckém kraji podle odhadů do šesti let praxi ukončí až 13 % dětských lékařů. Hrozí tedy uzavření dalších až 35 ordinací.
Personální krize se týká i nemocničních pediatrů. Ročně je hospitalizováno asi 155 tisíc dětí, o které pečuje 600 až 700 pediatrů.
Podle informací Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost rodiče v nejvíce vytížených oblastech dojíždí s dítětem k lékaři i více než 50 kilometrů.
„Je to úplně zoufalé,“ říká předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová.
Odborníci jsou navíc skeptičtí i co do vývoje, zatím vše nasvědčuje, že se situace bude zhoršovat.
Kupodivu jsem se v té analýze nedočetl ani slovo o příčinách této situace, respektive o příčinách, proč mladí absolventi lékařství odmítají stát se pediatry, ačkoli důvody jsou nasnadě.
Odhlédnu-li od nekvalitního systému zdravotní péče, podobajícímu se „švédskému stolu“, pak dětští pacienti jsou čím dál tím více nevychovaní spratkové (pardon, děti s volnou výchovou), často obézní, bez pohybu a se spoustou zdravotních rizik, hlavně alergií na kdeco. Rodiče jsou internetoví polovzdělanci v pediatrii, navíc přesvědčeni, že na vše mají právo.
Za každým pediatrem stojí vpovzdálí řada právníků, takže je jednou nohou v kriminále, pokud tedy nepoužívá polypragmasii a nepřenáší a nedělí svoji odpovědnost spoustou zbytných a zbytečných vyšetření na ostatní účastníky zdravotní péče.