Že je ČSSD v krizi se všeobecně vědělo. Že Jan Hamáček není tím kdo stranu z té krize dokáže vytáhout, se také ví. Že je však zmíněná krize tak hluboká a Hamáčkova úloha ve straně natolik omezená, že jej donutí personálně recyklovat politicky provařeného Lubomíra Zaorálka, se nevědělo.

L. Zaorálek se jako místopředseda ČSSD rukou společnou a nerozdílnou se s B. Sobotkou výrazně podílel na politickém propadu ČSSD. Jeho čtyřleté působení na postu ministra zahraničí v Sobotkově vládě Lidovému domu nejen nijak nepomohlo, ale straně viditelně uškodilo.

Jeho karikaturální krátkodobé působení coby lídra volební kandidátky ČSSD na podzim 2017 pak jen podtrhlo, že tento člověk už do politiky nepatří. Vlastně nejspíš ani nikdy nepatřil. Proto jmenovaný snad vůbec poprvé způsobil radost všem příznivcům ČSSD když se po volebním fiasku v posledních sněmovních volbách rozhodl nekandidovat znovu na žádnou funkci ve vedení strany.

Všechny politické strany v tíživých situacích hledají nové tváře. Jenže ČSSD vsadila na „starého koně“ a z nějakého důvodu čeká, že se jí to vyplatí.

Jak už řečeno, ze skromného počtu pěti ministrů ČSSD ve vládě jsou hned dva echt rusofobové – Petříček a Zaorálek. U současného pána Černínu to snad ani tolik nevadí. Jeho politický význam je nulový, v zahraničí ani doma o něm nikdo neví … takže moc škody nenadělá i kdyby chtěl.