Kriegel tak učinil pod velkým nátlakem ze strany sovětských komunistů, kteří hrozili, že ten, kdo protokol nepodepíše, se do Československa také už nemusí vrátit. I když Kriegelovo nepodepsání na pookupační politické realitě nic nezměnilo, byl to akt osobní statečnosti, jenž si zaslouží respekt a úctu, a tedy i vyznamenání.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. 8. 1968 byl Kriegel členem unesené delegace části ÚV KSČ v čele s A. Dubčekem, kdy do budovy ÚV KSČ vtrhl sovětský desant a jménem neexistující ,,dělnicko - rolnické" vlády A. Indry tyto a další politiky zatkl a internoval. Po srpnu 1968 hlasoval Kriegel jako poslanec spolu se třemi dalšími kolegy (F. Vodsloň, B. Fuková, G. Čakrtová - Sekaninová) proti smlouvě o ,,dočasném" pobytu sovětských vojsk na našem území. Ta zde setrvala nakonec až do roku 1991.

Kriegel byl v rámci čistek vyloučen v květnu 1969 z KSČ a v podstatě již nevyvíjel žádnou větší politickou aktivitu. S jedinou výjimkou. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77. Zemřel v roce 1979 na infarkt. Jeho jménem jsou Nadací Charty 77 propůjčovány ceny, které jsou udělovány za mimořádné zásluhy o lidská práva a občanské svobody.