Stačí připomenout zkušenost z historie. Dokud o státních financích rozhodovali sami panovníci (nebo se museli ohlížet pouze na úzkou vrstvu šlechty), bylo státní hospodaření naprosto katastrofální, a to i v porovnání s nejhoršími dnešními případy. Vyhlašování státních bankrotů bylo minimálně stejně časté jako jsou dnes hospodářské krize.

Sice se neutrácelo za sociální výdaje, ale o to víc stála zbytečná válečná tažení. A ty okázalé výdaje panovníků! Dokážete si představit, že by výdaje na parádění jedné z králových milenek dosahovaly desítek procent státního rozpočtu? To je dnes myslitelné leda tak v nejhorších afrických státech.

Navíc tomu bylo tak, že sociální politika a státní sociální výdaje byly zavedeny ještě v dobách, kdy dělníci žádné volební právo neměli. To jim bylo přiděleno až o pár generací později.