K čemu jsou na světě hodně bohatí lidé? No přece k tomu, aby přebírali kus odpovědnosti za země, ve kterých zbohatli. Kdo jiný by měl mít zájem na udržení stability a podmínek pro slušný život? A kdo jiný má dost možností?

A taky k tomu, aby podporovali nápady a projekty tam, kde ostatní nemají dost prostředků. Konec konců, Jungmannova národní akademie by nevznikla bez inspirace a podpory dvou miliardářů. A taky k tomu, aby si pořizovali krásné umělecké kousky, které si ostatní dovolit nemohou a které by jinak nevznikly. To se týká umění, architektury, ale i třeba automobilů nebo zbraní.

Všechno to samozřejmě otevírá otázku, k čemu jsou na světě boháči, kteří zbohatli krádeží či rychlou privatizací (nemají tedy zájem na udržení takových poměrů) a kteří jsou tupí, nevzdělaní a primitivní. K ničemu. Jsou to zbyteční lidé.

Vybavuje se mi vzpomínka z poloviny 80. let, kdy jsme vyškemrali devizový příslib a strávili kus prázdnin ve Švýcarsku, jako hosté jednoho továrníka (měl za manželku Češku). Hodně na mě tehdy zapůsobilo, kolik energie věnoval tomu, aby mnohem chudším a v zásadě bezvýznamným lidem dokazoval, že on je ten továrník, který se nepovyšuje, váží si jejich práce a je celkově vzorným boháčem. To je příznak zdravé společnosti.

(zdroj: petrhampl.com)