Václav Havel je obdivován, protože symbolizuje nadřazenost intelektuálských darmošlapů nad obyčejnými lidmi. O jeho osobní vlastnosti nejde ani v nejmenším. Mnozí z těch, kdo se dnes angažují kolem knihoven a laviček Václava Havla, by se možná zhrozili, kdyby poznali skutečného Václava Havla a nejspíš by pohrdali jeho texty, kdyby nevěděli, kdo je autorem. S Karlem Gottem se to má obdobně, respektive zrcadlově obráceně.

Při analýze husákovského režimu můžeme rozlišit dvě vrstvy. Jednu z nich tvořila oficiální marxistická ideologie, obrazy Lenina, kádrové posudky, Státní bezpečnost, Lidové milice apod.

V té druhé vrstvě probíhal normální přirozený život. Lidé se ženili a vdávaly, vychovávali děti, pracovali, vynalézali, konstruovali nové stroje, stavěli domky a chaty, vytvářeli rodinné klany a mnoho dalšího. Režim je v mnohém omezoval, ale naučili se s tím žít. ByIi přirozeně vlastenečtí. I když nadávali na komunisty, neztráceli životní optimismus. O tom nejlépe svědčí nárůst porodnosti hned po nejhorší normalizaci. Kdyby ti lidé nevěřili v budoucnost, nespěchali by rodit děti.