Logicky se tedy nabízí otázka, čím se provinil Donald Trump. Protože pořádání veřejných představení, kde je prezident utlučen baseballovou pálkou (naštěstí jen jeho figurína), to v dějinách USA ještě nebylo. To známe z režimu, kde diktátor nechává brutálně mučit a zabíjet své odpůrce a kde si pozůstalí vybíjejí po jeho svržení vztek.

Jenže Donald Trump nikoho nenechal ani mučit (vyjma Juliana Assange) ani zabíjet. Nezavedl vlastně žádnou výraznou změnu, která by radikály jakkoliv postihla. Trochu omezil migraci, ale zrušil např. zavírání migrantských dětí do klecí (jak to bylo praktikováno za Obamy). Některým neziskovkám omezil federální peníze, ale mezeru v rozpočtu rychle doplnily jednotlivé státy a města. Čím si vysloužil tolik nenávisti?

Vysvětlení snad nabízí osmá kapitola Cesty z nevolnictví (ZDE), kde pojednávám o tzv. sněhových vločkách, tedy mladých lidech, kteří se neuvěřitelně snadno urážejí a které dokáže naprosto cokoliv psychicky poranit. Píšu tam mimo jiné:

„Druhý rozdíl je v tom, že se zpravidla ani nejedná o urážku zaměřenou na konkrétního člověka. Sněhová vločka je uražena tím, že musela být v místnosti, kde došlo k něčemu nekorektnímu. Někdo tam třeba pronesl slovo „negr“. Nebo se někdo vysmál nějaké mentálně postižené pubertální aktivistce. Už to samo o sobě, že to zaznělo v mé přítomnosti, je hluboce urážlivé. Nebo že se to objevilo na stejné sociální síti. Nebo že by to bylo řečeno ve stejné budově.“