A tehdy jsme vám slíbili, že i v dnešním pokračování se ke knize vrátíme, protože předchozí čtení bylo zaměřeno na oddíl esejistický, zatímco ten dnešní obsahuje kratší texty, glosující jednotlivé společenské a mediální úkazy lemující naši cestu dneškem. Autor sám tento oddíl knihy nazývá

RŮŽENEC Z GLOS

Eseje vyžadují větší prostor, literární a myšlenkovou propracovanost a obvykle také jistou tematickou sevřenost. Jenže často lze o některých problémech říci hodně i málo slovy. Na tomto faktu je postaven literární žánr epigramů, glos a toho, čemu se dříve v novinách říkalo „šlehy“.

Jaksi na okraj vyprávění o elitách a pseudoelitách mne napadlo pár hesel, která s tímhle tématem rozhodně souvisejí. Všechno to jsou pojmy ze současného ideologického zápasu o to, jaká bude naše Evropa v příštích generacích. Zkusil jsem je v duchu téhle knihy rozebrat a formou slovníčku čtenářům nabídnout. Vy, kteří se mnou nesouhlasíte, netrapte se tím. Šlehy jsou jen šlehy, a pokud se vám nelíbí ty mé, nespílejte mi, ale napište si svoje a lepší. Budoucnost nás rozsoudí, kdo měl pravdu.

Demagogie

Démagógové bývali svého času mužové ctihodní a respektovaní. Ve starověkých Athénách to byli neformální vůdcové lidu (řecky démos je lid a agó vedu). Tohle postavení si zasloužili tím, že lidu poctivě radili a na shromážděních hájili jeho zájmy proti rodové aristokracii. Ovšem časy se mění. Po období, kdy tohle za Périklea fungovalo, přišli hanební vůdcové, kteří svůj vliv zneužívali k prosazování osobního prospěchu. Jedním z nich byl na konci 5. století jistý Hyperbolos. V době politických bojů v Athénách si nahrabal, a proto byl nejprve pomocí ostrakismu vyobcován (tedy odvolán z funkce a vyhnán) a o pár let později na Samu zavražděn.